Zdravý selský rozum
Tak se opět ozvalo moje
indické bolavé ucho. V lednu jsem ho uprosila a umeditovala, nechala si
promasírovat a proklepat hlavu a s pozitivním očekáváním a zaříkáváním a
spolu s užíváním neemu si dalo říct.
Ale nezapomnělo.
Jenom co zjistilo, že
v Česku už může, rozbolavělo se znovu. Kapali jsme, diskutovali jsme -
spolu, zkoumali jsme co nemůže a nebo nechce slyšet, ale vedlo si svoji. Prostě
bolelo čím dál víc a pak přestalo poslouchat úplně.
A když už mě ty čáry máry
přestaly bavit, polohluchá a bolavá jsem se vypravila na ORL pohotovost.
A tam si ho prohlédl pan
doktor a předepsal mu antibiotika. A na to ucho slyšelo. Za dva dny hýčkání,
prohřívání a užívání se mi odměnilo znovuslyšením a úlevou.
Tak teď se snažím
zaslechnout svoji intuici, jestli si tak náhodou nekomplikuji život, když jdu
cestou dobrých rad, místo toho, abych poslechla svůj zdravý selský rozum.
Tedy pokud mu ještě umím
naslouchat. Jak mi připomnělo moje ucho.
Děkuji mu za lekci, příště
na něj budu hodnější a nebudu ho tak dlouho trápit.
Příště budu na sebe
hodnější a nebudu se tak dlouho trápit.
Foto: Jarmila Voženílková
Foto: Jarmila Voženílková
Komentáře
Okomentovat