Zdravý selský rozum



Tak se opět ozvalo moje indické bolavé ucho. V lednu jsem ho uprosila a umeditovala, nechala si promasírovat a proklepat hlavu a s pozitivním očekáváním a zaříkáváním a spolu s užíváním neemu si dalo říct.
Ale nezapomnělo.
Jenom co zjistilo, že v Česku už může, rozbolavělo se znovu. Kapali jsme, diskutovali jsme - spolu, zkoumali jsme co nemůže a nebo nechce slyšet, ale vedlo si svoji. Prostě bolelo čím dál víc a pak přestalo poslouchat úplně.
A když už mě ty čáry máry přestaly bavit, polohluchá a bolavá jsem se vypravila na ORL pohotovost.
A tam si ho prohlédl pan doktor a předepsal mu antibiotika. A na to ucho slyšelo. Za dva dny hýčkání, prohřívání a užívání se mi odměnilo znovuslyšením a úlevou.
Tak teď se snažím zaslechnout svoji intuici, jestli si tak náhodou nekomplikuji život, když jdu cestou dobrých rad, místo toho, abych poslechla svůj zdravý selský rozum.
Tedy pokud mu ještě umím naslouchat. Jak mi připomnělo moje ucho.
Děkuji mu za lekci, příště na něj budu hodnější a nebudu ho tak dlouho trápit.
Příště budu na sebe hodnější a nebudu se tak dlouho trápit.


Foto: Jarmila Voženílková

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O odpuštění

Léto je čas radosti

Varanásí potřetí