Meditace chůzí

Mám ráda chvilky ztišení.

Taky občas sedím na meditačním polštářku, zavřu oči a nechávám všechno plynout a jenom pozoruji a dýchám.

Ale moje meditace mají spoustu podob. Ráda medituji, když vařím, když tvořím něco hezkého, když fotím, dokonce i když uklízím, když pozoruji západ slunce a jeho stíny ve svém pokoji.

Mojí láskou je meditace chůzí a naboso. Moc ráda chodím do přírody a zejména do lesa. Když jsem si poprvé zula boty a vkročila do lesa, otevřel se mi krásný prostor nových poznání.

Určitě máte někde v přírodě oblíbené místo, kde můžete být sami, kam se rádi vracíte a kde je vám hezky.

Před meditací chůzí doporučuji nejenom zout boty, ale také se na chvilku zastavit.

Zkuste procítit svoje bosá chodidla, která se seznamují s novými vjemy. 

Zavřete oči a vnímejte, jak se vám stojí a jak jste propojení s pocity ve svých chodidlech a také se zemí.

Chodidla jsou od naší hlavy velmi vzdálená a často máme problém je vnímat, rozpohybovat, uvolnit a především získávat informace, které nám předávají.

Pozorujte, jak stojíte.

Kolik váhy vašeho těla je na levém či pravém chodidle?

Pomalu přeneste váhu svého těla rovnoměrně na obě chodidla a pozorujte, jak se mění postavení vašeho těla a střed vaší rovnováhy.  A jak to souvisí s tím, jak se cítíte.

Několikrát se zhoupněte.

Zavřete oči, zhluboka se nadechněte a vydechněte.

Vnímejte svoje levé chodidlo. Levé chodidlo je propojené s výdechem a s vaší minulostí. Každým krokem svého levého chodidla necháváte něco za sebou.

Vnímejte svoje pravé chodidlo. Pravé chodidlo je propojené s nádechem a s vykročením vpřed. S vašimi plány a sny a také s vaší odvahou.

A potom pomaličku vykročte. Kráčejte ve svém vlastním čase a tak pomalu, jak vám to vyhovuje. Kráčejte sami a pozorujte: zvuky, pocity, myšlenky, měnící se energii místa, kterým jdete, hru světla a stínu.

Nejdříve vás překvapí, jaké je ticho, když kráčíte osamělým lesem naboso.

Les vás neslyší, ale vy jeho ano.

Slyšíte různé zvuky, praskající větvičky, vítr a někdy i tlukot svého srdce.

Chůze po zemi krásně symbolizuje naši chůzi vlastním životem.

Už odvaha zout si boty a sami kráčet lesem je určitý způsob odhodlání a odvahy.

Všimněte si, jak se cesty střídají a jak to na vás působí.

Tak jako v životě – chvíli jdete kamenitou cestou a chvíli krásně měkkou trávou.

Sbírejte svými chodidly nové informace a pozorujte, jak se mění teplota a energie země.

Je to stejné jako v našem životě.

Cesta je travnatá, pak chvíli z písku, potom balancujeme na kamenech a nakonec si užíváme chladivého mechu.

Když ukončíte meditaci, nespěchejte. Chvíli s nikým nemluvte, nic neřešte a nic nedělejte. Nechejte v sobě doznít pocity v chodidlech a v celém těle a užívejte si ten krásný stav bytí a souznění s přírodou a sami se sebou.