Úplněk v Rybách se ptá
Brzy ráno mě probudila pod
okny hádka dvou mužů. Jeden druhému vyčítal, že byli přece domluveni a že tam
na něj tak dlouho čekal a on ho tam nechal čekat a ani mu nezavolal a určitě
někde seděl a popíjel.
Napadený muž se bránil
slovy – že no a co, že on má právo….
Žijeme v době, kdy
téměř každý vehementně prosazuje svoje právo: na svobodu, na chaos, na
nedodržení slibu, na odmítání zodpovědnosti, na revoltu, na neuvěřitelné
nápady, na bezohlednost.
V dnešním Úplňku stojí
proti sobě – svět představ, emocí, pocitů a svět reality.
Vše co konáme, nás vede
k zodpovědnosti za to, co prezentujeme.
Vše co konáme, vždy vychází
z toho, jak se cítíme.
Pokud bychom všichni jen
tak posílali do světa svoje vnitřní pnutí, svoje komplexy, svoje emoce, svoje
v afektu vyslovená přání, svoje revolty a fantazie, brzy bychom se
v moři všech společných nevědomí utopili.
Všechno funguje
v daleko jemnějších vibracích, než si dokážeme představit.
Pokud myšlenka mění
realitu, co potom dokáže slovo, věta, názor, výzva?
Někdy z touhy
rozhýbat svoje vlastní stojaté vody dáváme do pohybu celý oceán.
Kde začíná naše fantazie a
potřeba měnit svět a kde končí náš osobní prostor?
Za vším, co ve svém životě
konáme, stojí touha uspokojit svoje emoce, cítit se dobře a dokreslit (si) v co
nejpůsobivějších barvách náš vnitřní autoportrét.
Čeho se nám nedostalo,
bereme si sami.
Úplněk v Rybách nás
vede k prožitku a zkoumání hlubin našich přání v zodpovědnosti
k tomu, co z vnitřního světa posíláme do vnějšího světa.
S vědomím, kolika dalších
emocí, srdcí a osudů se tak dotýkáme.
Komentáře
Okomentovat