Úplněk v Rybách se ptá


nakolik žijeme v realitě a praktické přítomnosti a nakolik ve svých snech a iluzích.
Brzy ráno mě probudila pod okny hádka dvou mužů. Jeden druhému vyčítal, že byli přece domluveni a že tam na něj tak dlouho čekal a on ho tam nechal čekat a ani mu nezavolal a určitě někde seděl a popíjel.
Napadený muž se bránil slovy – že no a co, že on má právo….
Žijeme v době, kdy téměř každý vehementně prosazuje svoje právo: na svobodu, na chaos, na nedodržení slibu, na odmítání zodpovědnosti, na revoltu, na neuvěřitelné nápady, na bezohlednost.

V dnešním Úplňku stojí proti sobě – svět představ, emocí, pocitů a svět reality.
Vše co konáme, nás vede k zodpovědnosti za to, co prezentujeme.
Vše co konáme, vždy vychází z toho, jak se cítíme.
Pokud bychom všichni jen tak posílali do světa svoje vnitřní pnutí, svoje komplexy, svoje emoce, svoje v afektu vyslovená přání, svoje revolty a fantazie, brzy bychom se v moři všech společných nevědomí utopili.
Všechno funguje v daleko jemnějších vibracích, než si dokážeme představit.
Pokud myšlenka mění realitu, co potom dokáže slovo, věta, názor, výzva?
Někdy z touhy rozhýbat svoje vlastní stojaté vody dáváme do pohybu celý oceán.
Kde začíná naše fantazie a potřeba měnit svět a kde končí náš osobní prostor?
Za vším, co ve svém životě konáme, stojí touha uspokojit svoje emoce, cítit se dobře a dokreslit (si) v co nejpůsobivějších barvách náš vnitřní autoportrét.
Čeho se nám nedostalo, bereme si sami.

Úplněk v Rybách nás vede k prožitku a zkoumání hlubin našich přání v zodpovědnosti k tomu, co z vnitřního světa posíláme do vnějšího světa.
S vědomím, kolika dalších emocí, srdcí a osudů se tak dotýkáme.





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mutace

Hmota a světlo

O dechu