Je to tak, jak to je


Moje desátá návštěva Indie. Nikdy by mě nenapadlo, že budu jezdit někam, abych objevila něco a nechala se fascinovat tak odlišným způsobem bytí.
Abych si mnohem později uvědomila, že jsem jenom a stále hledala sama sebe.
Měla jsem to štěstí, když jsem před pár lety navštívila zapadlé vesničky ve státě Tamil Nadu, kde zůstala Indie ještě ve svojí srdečnosti a laskavosti, kde jsem našla lidi s rozzářeným úsměvem a srdcem na dlani. Ne proto, abych si něco koupila, abych jim něco dala a nebo podpořila jejich byznys.
Ale z radosti obyčejného setkání. Tak jako to bylo kdysi dávno v malé rybářské vesnici, kde jsem se věnovala jógové terapii a objevila pro sebe naprosto neznámý svět malinkého kousku jižní Indie.
Vše se mění. Lidé, jejich myšlení a záměry, vesnice i obchůdky.
Nejenom v Indii.
Je to velká výzva nepodlehnout zklamání z toho, že každý se potřebuje uživit, že jóga a ayurveda nejsou všemocné a lidé, kteří se usmívají, mohou mít i postranní úmysly.
Spiritualita na každém kroku, stejně jako natažené ruce, pochlebování a velká gesta a na druhé straně nezájem a neochota, pokud nevyhovíte a nebo si stojíte za svým.
Když jsem ráno vykoukla z hotelového výtahu, uviděla jsem tu realitu. A uvědomila jsem si, že existuje nespočet realit a mohu hledat, co všechno pod tím ještě může být a co všechno mě to může naučit a nebo prostě jenom přijmout, že tak jak to vnímám, tak to prostě je.
Bez vzletných slov, bez filozofování, bez očekávání a bez pocitů viny, když neobdaruji, nepřijmu a nepochopím.
Nakonec každý se stará jenom sám o sebe, je to přirozenost a pud sebezáchovy. A to jak syrově to vnímám nejenom na svých indických cestách, ať už si to obalím do čehokoliv, může být velmi osvobozující.
Myslím, že k tomu dojdeme postupně všichni, jenom ten čas mámivého oparu a přikrášlování trvá tak dlouho, jak dlouho jsme ochotní setrvat ve svém vlastním sebeklamu.
Welcome India.




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mutace

Hmota a světlo

O dechu