Varanásí potřetí


Varanásí je neskutečné město a pokud jste tady ještě nebyli, pak snadno uvěříte, že jste na místě, kde se rozdává osvícení.
Díky Indii a zejména díky Varanásí jsem pochopila, jak je jednoduché nastavit si míru bezpečné spirituality podle toho, komu nasloucháme, co vidíme a co prožíváme. Jak je jednoduché v organizované skupince plnit potřebná zadání, chovat se předepsaným způsobem a odříkávat to, co je třeba a duchovno je připraveno vklouznout do vašeho života a nenechat tam kámen na kameni.
Co všechno potřebujeme vyřešit a jak dlouho čekáme na milost Boží, aby nám změnila to, co nedokážeme sami?  
Díky Varanásí jsem pochopila, jak je zásadní přijmout odmítané. Jak je lehké tvářit se, že oni jsou špinaví, nevzdělaní a primitivní, abych nemusela kouknout sama na sebe a přiznat si to samé.
A nebo jsem snad já dokonalá?
Mohu koukat na to, jak se spalují na ulicích mrtví a otřásat se strachem, aniž bych připustila, že toto čeká každého z nás a je jedno, kde se to odehraje.
Stejně tak, když míjíte muže, který sedí na bobku a koná velkou potřebu do odpadní strouhy za svojí z krabic postavené chatrče, aniž si uvědomíte, že děláte každý den to samé, jenom na vás nekouká tolik lidí a díky hypotéce máte vhodnější a útulnější prostor.
Jak reagovat když odjedete za spiritualitou do Indie a v hotelu vám neteče teplá voda, v noci je tady vlhko a zima jako v psírně a brzy ráno vás probouzí nejenom zpěvy a modlitby z blízkých kostelů, mešit a chrámů, ale taky důkladná očista všech tělních dutin vašich blízkých sousedů.
Jak přijmout pohled na spící miminko na studeném chodníku, jak přijmout sama sebe, když stále opakovaně odmítám přispět do rukou mnoha žebrajících matek, které potřebují nakrmit svoje děti.
Kdy jsem pozorovatelem a kdy se snažím měnit věci jenom proto, abych se necítila špatně?  
A to si ani neuvědomíme, jak blízko jsme svému duchovnímu vývoji, když se učíme přijímat naprosto odmítané, když konečně připustíme námi vytvořené polarity a svoji nechuť a odpor změnit to, o čem nám tvrdili, že je správné, slušné a dokonalé.
Když se přestaneme vztahovat k Bohu, který je tam někde a obrátíme se k milosti, kterou máme sami v sobě.
Třeba se díky Indii a Varanásí naučíme přijmout realitu, která na nás doma čeká a před kterou často utíkáme k duchovní literatuře, esoterickým seminářům, sportovnímu vypětí či jiným únikovým záležitostem.
Třeba se o trochu víc naučíme přijímat sami sebe.  
Možná je jóga o tom, jak vypadám v jógových pozicích a co mám přitom na sobě.
A možná nám jóga nabízí i možnost jiného osobního růstu.
Připustit, že kromě čistoty existuje i špína, že všichni lidé, stejně jako já, nejsou jenom hodní a usměvaví, že i můj život může mít nečekané propady, že mě v životě neposunuje jenom Pozdrav slunci a recitace manter, ale odvaha změnit to, co nefunguje a udělat to, co bych si nikdy dříve nedovolila.
Že život se odehrává nejenom ve vyšperkovaném jógovém studiu, ale také u té odpadní strouhy za chatrčí postavené z krabic.
Často čtu, že odletem do Indie někdo vystoupil ze svojí komfortní zóny.
Já z ní vystupuji, když se vracím do Prahy a na letišti si nazouvám zimní boty.
Naštěstí si vždycky kousek Indie přibalím s sebou.





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O odpuštění

Léto je čas radosti