Recept pro všechny odvážné ženy
Říká se, že je
dobré vracet se k oblíbeným knihám a k filmům ještě jednou a nejlépe i
vícekrát.
Pokaždé, když
čteme svoji oblíbenou knihu je to v jiném čase a v jiné životní situaci.
Pak čteme pouze to, co opravdu ve svém soukromém hledáčku vidíme.
Ne náhodou si
vybíráme témata, která jsou naše vlastní a v mnoha různých podobách a
osudech.
Stejně tak je
to i s filmy. Osobně považuji knihy a filmy za kouzelné homeopatické
kuličky, které svým jemným účinkem zapůsobí právě tam, kam jsme roky
nezabloudili a do citlivých míst, o kterých jsme ani nevěděli.
Proto u filmů
někdy pláčeme, nahlas se smějeme, proto když odložíme knihu a nebo dokoukáme
film, ještě dlouho sedíme a snažíme se zachytit něco, co se právě v nás
odehrálo.
Znovu prožívání
příběhů je jako pročesávání vlasů hřebenem. Pokaždé zachytíte jiný pramen,
pokaždé je to stejné a přesto jiné.
I já mám svoje
oblíbené knihy a svoje oblíbené filmy.
Když jsem byla
letos v Indii a tři noci jsem trávila sama v penzionu se starostí o svého
muže, koukala jsem do počítače a vybírala si film, který mi bude dělat
společnost.
Film Čokoláda
jsem už viděla asi třikrát, příběh krásné a silné ženy.
Skvělý film pro
dlouhou noc, aby podpořil i moji vnitřní statečnou ženu.
A v té
horké indické noci jsem Čokoládu pustila znovu a tam jsem poprvé zachytila
moment, kterého jsem si nikdy nevšimla, protože jsem zřejmě kdysi dávno na něj ještě
nebyla připravená.
Vianne je skvělá žena, tvořivá, originální a spolu se svými čokoládovými recepty nabízí i
něco víc. Vnímavost, pozornost, teplo, empatii a podporu.
Věří si, je
rozhodná, přesvědčivá, jde si za cílem - krásně aktivovaná mužská energie,
kterou my ženy také potřebujeme.
Jenže Vianne není
tuctová. Do malého městečka přináší spolu se svojí čokoládou nejenom hodně
sladkého a lahodného, ale také hravého, laskavého a léčivého.
A na to ještě
spousta lidí není připravená. Přijmout do svého hořkého života i něco sladkého,
lahodného a na duši povznášejícího.
A tak se jí
spousta obyvatel městečka bojí a odmítají ji.
Vianne si už
zvykla na nepřijetí, na odmítání, v podstatě je to stále stejný a opakovaný
scénář jejího života. A stejně jako
kdysi dávno její matka, tak i ona, když se situace vyhrotí, zabalí věci do
velikého kufru, vzbudí v noci svoji dceru a smířená se svým osudem, odchází
jinam.
A tady se děj
filmu pro mě poprvé změnil. Všimla jsem si toho, co jsem jindy vůbec neviděla.
Spolu
s dcerou si Vianne odnáší v těžkém kufru i urnu s popelem svojí
matky. Je tam noční scénka, kdy se dcera už znovu nechce stěhovat a zlobí se a
Vianne ji vleče spolu s těžkým kufrem ze schodů. A najednou kufr bouchne o
schody, otevře se a spolu s věcmi vypadne z kufru i matčina urna, která se
rozbije a popel se vysype.
Nejdřív se Vianne
vyděsí a dcera rozpláče a jak tam tak obě stojí uprostřed situace s kupou
oblečení a rozbitou urnou, uslyší z kuchyně hlasy. Otevřou dveře a
z kuchyně se na ně usmívají všichni ti, kteří tady pro ně zůstali. Ti, kteří se nebáli přijmout Vianne i její sladkosti, kteří se nebáli změnit
svůj život a kteří ji podporovali.
A tady se
najednou mění energie celého příběhu. Vianne poprvé zruší rodovou kletbu všech
nepřijetí a útěků a poprvé zůstává.
V tomto okamžiku
jsem měla husí kůži jako pralinky, protože to je přesně ono Chirónské hluboké
zranění, které se netýká jenom jí, ale i její matky a zřejmě i její matky....a
spousty dalších žen.
Jak nevědomě a
opakovaně přehráváme svoje dávná rodová a kolektivní zranění, aniž bychom si uvědomili, že
urna s popelem patří na hřbitov, že my už to všechno můžeme udělat jinak,
že nemusíme s sebou vláčet těžký kufr, budit v noci svoje děti a
prožívat stále dokola frustrující životní situace.
Kolik žen
v sobě nosí velmi podobný program – jsem silná, tvořivá, skvělá,
originální…ale jsem taky nepochopená, odmítaná a vždy zůstávám sama.
A pak jsem taky
kdykoliv připravená opět přijmout svůj úděl, zapouzdřit se ve svém zranění a
odejít.
Odejít ze
situace, ze vztahu, ze zaměstnání…a stále dokola.
Včera jsme si
na podobné téma povídaly s mojí milou přítelkyní, jak rodová zranění
nastavují naše vnímání světa a naše vztahy a jak jsme v tom šeroslepí. Jak
těžce rozeznáváme a definujeme to svoje a přitom to často máme na dosah.
Osobně si
myslím, že k různým přijetím a sebepřijetím je třeba určité životní
moudrosti a odvahy, abychom konečně uviděli to, čeho jsme si dříve nevšimli.
Někdy to
vyžaduje projít si zlomovou situací, rozbít rodinnou urnu, ale překonat svůj
strach a udělat to tentokrát úplně jinak.
A pro všechny
odvážné ženy připojuji recept na horkou čokoládu přesně podle Vianne
z filmu Čokoláda J.
Horká
Čokoláda S Chutí Faraway Země
·
2 šálky plnotučného mléka
·
1/4 šálku tmavě hnědého cukru
·
5 celých a rozdrcených kardamomových semen
·
4 celé hřebíčky
·
1/2 celé skořice
·
1/4 lžičky celých koriandrových semen
·
1/4 lžičky mletého muškátu
·
špetka sušené drcené červené papriky
·
3 lžíce neslazeného kakaového prášku
·
1/4 lžičky vanilkového extraktu
Přiveďte vše kromě kakaového prášku a
vanilkového extraktu do varu, nejlépe v těžké pánvi a míchejte, dokud se cukr
nerozpustí. Vyjměte, zakryjte a nechte 20 minut odpočívat. Přidejte kakaový
prášek a vanilku. Vraťte na vařič, vařte a šlehejte až do propojení všech
ingrediencí.
Nalijte horkou čokoládu do dvou hrnků.
Komentáře
Okomentovat