Jsme (jenom) lidi



Dnešní tlak na výkon a dokonalost, na čistý stůl, čistou planetu a harmonii ve všech směrech je nebývalý.
Stoupám brzy ráno krásným voňavým lesem k Pradědu a nahoře se kochám kouzelným výhledem.
Okolo mě se kochá málokdo, protože se řeší, kdo to zvládl nahoru za kolik, jakým kolem, kolikrát už a někdo to dokonce dneska plánuje i dvakrát.

Jsme lidi a zůstaneme lidmi. A k tomu patří i naše lidskost. Lidé mají emoce, pocity, nálady, lidé prožívají krize ve vztazích, pohádají se s prodavačkou, přecpou se čokoládou, nerozumí si se svými rodiči a se svými dětmi (a se svými sousedy a se svými kolegy…), lidé se někdy v tom svém životě plácají od ničeho k ničemu.
I to se může stát a je to naprosto v pořádku.
Nevím, kde se vzala ta potřeba mít všechno pod kontrolou, všechno léčit, harmonizovat a leštit.
Není třeba zachraňovat planetu, ale je dobré zachránit sami sebe, než bude pozdě.
Ženy tráví víkendy na sebepoznávacích pobytech, muži doma hlídají děti a pak ještě dostanou naloženo, že nechápou toto, chovají se takto, protože se neumí na ženu vyladit a nacítit.
Pobyty na akcích, kde se hromadně provádí vaginální a anální mapování a ještě s výměnou partnerů, abyste si nemysleli, že ten váš je jenom váš, pobyty na akcích, kde se hromadně zvrací a je to nazýváno energetickou očistou, pobyty na akcích, kde se tlučete do hlavy, protože tak zoufalé manželství, tak podprůměrný život a hořící lesy může mít na triku jedině takový chudák, jako jste vy.
A tak stále čistíte, harmonizujete a s pocitem viny a hanby doma ve spěchu snídáte bílý chleba s máslem a se sýrem. Není bio.
Ženy se stydí za to, že je v nich málo ženskosti, muži odjíždí na pobyty, kde z nich udělají chlapy.

Někdy si říkám, že žijeme v době, kdy se máme velmi dobře a máme roupy. Běžné problémy a starosti řešíme s příliš velkou hysterií a velkým záběrem.
Na jeden problém je tady spousta terapeutů, stačí si vybrat a už v tom jedete.
Původně přicházíte s běžnou partnerskou hádkou. Kdo se nikdy nepohádal a kdo nikdy neměl chuť sbalit kufr a ze vztahu i z domova odejít středem?
Z partnerské hádky je na terapii krize vaší ženskosti, krize celé vaší ženské linie, krize planety a už v tom jedete.

Moje babička žila s dědečkem mnoho roků a byl to krásný vztah, oba se měli velmi rádi a podporovali se.
Jako malá jsem byla u několika hlučných hádek, protože babička byla hodně temperamentní a svéhlavá. Přesto jsem cítila, že v hloubce jejich vztahu je něco, co překoná všechny hádky světa. A taky ano.
Možná by v dnešní době babička jezdila po seminářích, zavřená v pokoji by meditovala a pak všechno rozebírala na ženských kruzích a já bych přišla o tak krásné dětství se svými prarodiči.  
Prošli dvěma válkami, umřela jim v mladém věku dcera, nikdy už neviděli svoje vnoučata, které babička milovala… a přesto žili dál.
Protože život takové situace přináší a není to o tom, čí je to vina, kdo za to může a kdo je vibračně níž a kdo výš.
To je prostě život.
Tak jako se pohádáte s přítelem, tak jako jste nešťastní v práci, tak jako hoří lesy a katedrály, tak jako je na světě spousta opuštěných a nešťastných lidí.
Není naší povinností všechny zachraňovat, není naší povinností být dokonalí, skvělí, všechno vědět a všechno zvládnout.

Pokud nejste spokojení, pokud jste nešťastní, pak to prostě změňte.
Vaše rozhodnutí vyžaduje odvahu, ale je to poctivé řešení, kdy stojíte sami za sebou, protože si sami sebe vážíte.
Není třeba čekat na znamení, na to, až se někdo změní, na to, až někdo něco pochopí.
Není třeba dlouhodobě přežívat v těžkých životních situacích s tím, že je to vaše karma.
Pokud je to nutné a to vy dobře poznáte, pak prostě konejte.
A k tomu nepotřebujete zástupy terapeutů, sebebičující semináře a rituály.
A to je všechno.








Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O odpuštění

Léto je čas radosti

Varanásí potřetí