Asi to tak má být

Věta, kterou slýchávám stále častěji a nejenom ve svojí poradenské praxi, ale i v běžném životě.

Lidé nemají příliš rádi změny, ale rádi otvírají prostor pro svoje bezpečné snění.

Jenže pokud zůstáváme pouze v oblasti představ, zbožného přání, hledání znamení, pocitů, napojení a propojení, konzultování, intuitivního procítění…pokud nepřeneseme svoje vize a představy do reálného života a nezačneme prakticky a konkrétně jednat, pak se pravděpodobně nezmění vůbec nic.

Je to úzkostný stav vyčkávání a nekonečného rozebírání, kdy bychom rádi udělali změny, ale beze změn.

Kdy bychom se rádi změnili, ale přitom zůstali stejní.

Je to dětský postoj nás dospělých, kdy bychom něco rádi, ale přitom se bojíme zodpovědnosti a důsledků toho, o čem rozhodneme, že bude jinak.

A tak ve svém vyprávění podáváme svůj život takový, jaký je…prostě to nějak nešlo, ono se to neuskutečnilo, nikdo mě neoslovil, nebyl na to čas, nebyla ta správná konstelace, zrovna měli zavřeno, jako na potvoru jsem onemocněla, nevybrali si mě, nezazvonil mi budík…a dovršíme to alibistickou větičkou: „Asi to tak má být.“

Podobně naladění přátelé a odborníci moudře pokývají hlavou, rozumíte si.

Pokud neslétnu z hvězdného nebe na zem a nenastartuji konkrétní praktické postupy, změny se samy od sebe nekonají.

Pokud nepromluvím s partnerem o tom, co mě trápí, nebude o tom vědět.  

Pokud neupravím jídelníček a nezačnu se hýbat, nové tělo nebude.

Pokud si nezačnu hledat jiný byt, zůstávám v tom starém.

Pokud neukončím nešťastný vztah, nemám šanci prožít kvalitní vztah s někým jiným.

Pokud se mi líbí šaty a já si je nekoupím, nebudu je nosit.

A pokud se zaleknu první zkoušky mojí statečnosti a vytrvalosti, která logicky se změnou přichází, pokud ji nepřivítám jako iniciaci svého odhodlání a svojí pevné vůle, pak se mohu vrátit do bezpečného prostoru snění a všem opět oznámit: „Asi to tak mělo být“
A pokud opakuji stále stejné afirmace, časem jim sama uvěřím.