Pečujme o svoje jizvy

Nedávno jsem četla hezké povídání o pánevním dnu a taky 
o jeho energii a pozornosti, kterou potřebuje. 
Pánevní dno je důležitou zásobárnou naší životní síly, našich hlubokých emocí a také traumatických situací, kterými jsme v životě prošli. Každá jizva, ať je na těle, na duši a většinou tam i tam, nemá být zapomenuta. 
O každou jizvu je třeba pečovat, je třeba se jí dotýkat, ať je to bolavé místečko na těle a nebo vzpomínka, která se nám stále vrací.
Rozjímala jsem o pánevním dnu a říkala jsem si, jak je naše tělo geniální a jak nám jizvy připomínají naše životní boje a zápasy, chvíle bolesti a nejistoty. Čím vším jsme už prošli a co všechno jsme zvládli.
Zapomenuté jizvy nás blokují. Vždycky tam někde najdeme napětí a bolest v těle, nezpracované emoce a nebo potlačené vzpomínky.
Dotek je důležitý a často za něj platíme u maséra a nebo o něj poprosíme svoje blízké.
A také my druhým poskytneme povzbuzení a soucit objetím, položením ruky na rameno, pohlazením. Dotek je léčivý a hojivý a ruce jsou prodlouženou energií naší srdeční čakry. Proto dotek milujeme, proto si ho žádáme.
A umíme se dotýkat sami sebe?
Umíme i sami sobě poskytnout laskavost v podobě jemné masáže, pohlazení a citlivého propojení s naším tělem?
Jaké to je – dotýkat se sami sebe, masírovat se, hýčkat, vnímat svoje tělo pod svýma rukama, vnímat to, co se hlásí o pozornost. A všechno přijmout, nic neodmítat. Ať je to hrbolek pod kůží, vystouplá piha, citlivá jizva a nebo záblesk pocitu či emoce, když se na určitém místě těla sami se sebou propojíme.
Když se dotýkáme svého těla, když se mu věnujeme s pečlivou pozorností, pak mu tak vzkazujeme, že si ho vážíme, že ho máme rádi a že je pro nás velmi důležité.
Když se dotýkáme svého těla, pak si znovu připomínáme svoje jizvy, citlivá a možná stále nezahojená místa. Na těle i na duši.
Když se sami sebe láskyplně dotýkáme, můžeme se začít léčit.
 
Jemně jsem si masírovala podbřišek santalovým olejem, vnímala citlivost svého těla a všechny jizvy, na které jsem chtěla kdysi zapomenout.
Možná nám říkali, že pozorovat sami sebe, věnovat péči a lásku především sami sobě je zvláštní, divné a sobecké.
A možná, že už dneska víme, že téma sebelásky není o tom, co si koupíme, co si dopřejeme a co o tom všem vyprávíme.
Ale o tom, s jakou láskou a jemností o sebe pečujeme.
 

Foto: moje letošní s doteky moře
  

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mutace

Obrázek
Kdo mě zná tak ví, že miluji Genové klíče. Je to pro mě kniha knih, se kterou si už roky sem tam pracuji, pročítám ji, konfrontuji a nebo jen tak nad ní rozjímám. Mám vypracované profily celé naší rodiny a najdu tam vždycky odpovědi na svoje otázky. Ale není to tak jednoduché, protože to není logické. My jsme zvyklí používat slovo transformace. Jsou transformační pobyty, transformační knihy, transformační jógy, transformační setkání a tak podobně. Bez slova transformační to není ono, známe. Jenže je to slovo, které podle mě velmi zavádí. Vede nás do výšin duchovního zrání a poznání, ale o čem jiném je život, než o praktické zkušenosti a o zdravém selském rozumu. Genové klíče používají kouzelné slovíčko mutace a tady je to opravdu zdravě selské a praktické a myslím, že daleko výstižnější než hypoteticky pracovat s přilepeným krystalem na čele na svém vzestupu do 8 D, aniž bychom zvládli běžné životní výzvy a průšvihy.   Když si představíme nás samotné kdysi dávno na počátku evoluční
Další informace

Hmota a světlo

Obrázek
Když jsem se ráno v koupelně chystala na další lekci jógy, uvědomila jsem si, že už dlouho mě tak příšerně nebolely ruce a nohy, jako právě teď. Propojilo se mi to s mojí současnou indickou jógovou praxí a se všemi tělesnými bloky a odpory, které se mi v těle během posledních třech roků vytvořily. Tedy – které jsem si tam vytvořila já sama. A v pozici trikonasany, kterou jsme už asi minutu prodýchávali, se mi otevřelo tělo tak, že ze mě lilo jako z konve. Proudy potu, klepající se nohy a stále opakující se učitelova slova: „Breath! Be strong!“ Jak symbolické. Takhle se mi tělo otevřelo až na třetí lekci jógy, zatím to byla radost a brnkačka, ovšem teprve teď to šlo opravdu do hloubky, ke všem hluboce uloženým a nevědomě střeženým lítostem, strachům, úzkostem a nesouhlasům. Cítila jsem každou kůstku, každý sval a každé nadechnutí fascie. Večer mě bolely i malíčky na noze. V bedrech seděl můj půlrok na gauči, kdy jsem nikam nesměla a vůbec jsem netušila, jestli toto všechno přežije moje
Další informace

Zatmění na Uzlech

Obrázek
Možná záhadný nadpis, možná že ten, kdo ví, se nediví. Jsme v období mezi zatměním Luny v energii Vah, které už proběhlo, a právě se blížíme k zatmění Slunce v energii Berana. Osa Beran - Váhy, kde se momentálně nachází Lunární Uzly (naše minulost a naše budoucnost – velmi jednoduše řečeno) přináší rozpor mezi energií klidu, harmonie a elegance (všeho druhu) a Beranskou potřebou si za každou cenu prosadit to svoje a nejlépe všemi dostupnými prostředky. I nečestně, nemorálně, agresivně. Zatmění může vypadat tak, že vám někdo zakryje oči a nutí vás jít dál. Vypne vaše instinkty, pocity a sází na vaše nevědomé potřeby, komplexy a potlačované touhy. Pokud je to dobrý manipulátor, určitě se mu povede vás zneužít pro svoje vlastní cíle a ambice. Zatmění, to nejsou věci okamžiku, to jsou často chvíle, které vynesou na povrch velmi stará zranění, velmi bolavé okamžiky v našem životě,  kdy jsme nedostali to, co jsme chtěli a potřebovali a ono hluboké zranění si neseme dál. Pečlivě ukryté, z
Další informace