Omluva a odpuštění


 5.řada mého oblíbeného seriálu Koruna. Mám ráda tyto životní příběhy monarchie, protože zrcadlí nejenom to, co se odehrává ve společnosti vůbec, ale především to, co se odehrává v nás samotných.
Je to jako když si vezmete lupu a najednou vidíte všechno jasněji a zřetelněji.
Napasováno na královskou rodinu, ale napasováno i na každého z nás. Stejně jako oni řešíme i my svoje nedokonalosti, krize, rozvody, pomluvy, komplexy, manipulace a spoustu dalšího.
V nové řadě mě naprosto osvítil rozhovor královny Alžběty se svojí matkou, královnou Matkou. 
Jedná se o rok 1992, který byl pro královskou rodinu kritický a náročný. Královna Alžběta si připravila proslov, do kterého vložila omluvu pro všechny, které tímto monarchie zklamala.
Chvilku před proslovem ji navštíví královna Matka a diskutují spolu o zmíněné omluvě.
Královna Matka se zlobí: „Tak omluvu? Toto slovo bys neměla mít vůbec ve slovníku. Monarchie je jediná část konstituce, která má božský prvek. Když si vezmeš Korunu, tak jsi proměněna. Omlouvání je pošpinění nejenom tvojí důstojnosti, ale i Boží. Protože jeho vůlí je, že jsi tím, kým jsi“.
 
Naprostá pravda. Každý z nás se rodíme z Boží vůle a za Boží vůli si můžeme dosadit cokoliv, co bude pro nás přijatelnější.
Každý z nás je při narození korunován pomyslnou Korunou vlastního sebeurčení a vlastní identity.
Každopádně je to tak, že kdybychom se neměli narodit, tak se nenarodíme. Kdybychom měli vypadat jinak, vypadáme jinak a kdybychom měli být někým jiným, jsme někým jiným.
Proč se omlouvat za to, co nejsme, kým nejsme a že neplníme očekávání druhých?
Proč tak moc pracujeme na tom, abychom byli jiní, abychom popřeli svoji vlastní identitu a originalitu?
Proč se schováváme za masky a proč se stylizujeme do rolí, které nám nepatří?
Proč se tak bojíme být tím, kým opravdu jsme? V pravdě Boží? V naší pravdě?
Proč jsme vyrostli v hanbě a popírání vlastní přirozenosti a kdo nás to naučil?
A proč máme potřebu odpouštět jiným to, že nejsou dokonalí a že nás zklamali. Snad že nesplňují naše vlastní potřeby či představy?
Je to vzájemně provázáno.
Když si uvědomíme hloubku a posvátnost toho všeho, není se za co omlouvat, není co odpouštět. Ve svojí vlastní velikosti a identitě, pro kterou jsme se narodili a kterou máme tady na světě žít a prezentovat.
Všechno ostatní je buď dobrý byznys a nebo velké nedorozumění.
 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mutace

Hmota a světlo

Zatmění na Uzlech