Něco o motýlech

Takové zajímavé životní téma, říkala jsem si, když jsem otevřela knížku od Ježíška a ta knížka se jmenuje Lehkost mého bytí.
Teprve tehdy, když jsem se začetla, uvědomila jsem si, jak v mém životě chybí právě ta lehkost.
Kdysi to bývalo lehčí, měla jsem ten pocit, ale pak mi došlo, protože současnost velmi prověřuje a zkouší naši minulost (ale i budoucnost), že to byl jenom pocit a především myšlenka, že proplouvám lehce lehkostí. Ve skutečnosti jsem našla sebe samotnou zabořenou až po kotníky do bahna zdánlivé jistoty, protože jsem nepochopila, že lehkost je pouštět.
A lehkost je odevzdávat.
A lehkost je podívat se na svůj život a uvidět, kde si ho jenom já sama dělám těžkým.
Takové ty běžné životní pravdy, na kterých ulpívám, pravidla, kterých se držím v naději, že mě udrží (nad vodou), zvyky (a zlozvyky), ve kterých mám na chvilku pocit, že všechno je jako dřív.
A paradoxně - čím více se držím, čím více se uzemňuji a čím více se zabořuji, tím více se vzdaluji - sama sobě.
 
Když jsem se nechala provést touto krásnou knížkou, lehkost byla se mnou. Bylo to velmi povznášející a tak samozřejmé.
A přece zapomenuté.
Musíš, měla bys, bylo by dobré, kdyby a kdyby ne…všichni to známe.
A někdy si ani nevšimneme, že tak moc jsme zapadli do své vlastní těžkosti, protože jsme možná vyrostli v rodině, kde tíha života byla samozřejmostí. Bez práce nejsou koláče, přece.
 
Lehkost bez lehkosti je jako motýl, který stojí na zemi a nedokáže pozvednout křídla a odletět.
Protože?
 
Vnořit se do lehkosti pro mě znamená uvolnit se, více sama sobě naslouchat, udělat změny ve svém životě – pokud cítím potřebu, odlehčit tělu (třeba půstík a nebo polopůstík) a především odlehčit svojí mysli – vybírat si a dobře vnímat, čím se živím a jak mi přitom je. Moje volby, moje přání. Ať je to jídlo, ať jsou to různé informace a různá setkání, ať to jsou knížky, které mi těžknou v ruce, i když jsem je ještě ani neotevřela.
Dovolit si prázdné chvilky, kdy nic nedělám a pozorovat, co se ve mně děje, přijmout prázdnotu v sobě i ve svém životě a nebát se jí, přestat být tak čitelná, spolehlivá a pravidelná – když nemám tu potřebu, vpustit do svého těla více prostoru, světla a radosti…
A taky tu lehkost. Protože lehkost plodí lehkost a tíha pak nemá šanci.

Foto: unavený motýl kdesi pod hradem hraběte Drákuly