Černobílý svět

Aktuální astrologická konstelace: Chiron a Vesta v konjunkci s Jupiterem v ohnivé energii bojovníka Berana

Tak velmi studujeme různé aspekty, vědy (i pavědy), až zapomeneme žít svůj vlastní život. Myslím vědomě, otevřeně, citlivě a zvědavě. Pátráme po příčinách, proč se nám nedaří, rozebíráme a diskutujeme, ptáme se druhých. Radíme se, přemýšlíme (a to je docela problém snažit se vyřešit emoční záležitosti prostřednictvím rozumu).

Když budeme pozorní, když odložíme všechny filozofie, vědy (i pavědy), zůstane nám jenom přítomnost. A není náhoda, že zahlédneme svoje vlastní astrologické konstelace tak živě a autenticky, až se lekneme.
A tak nám tato důležitá aktuální konstelace připomíná naše dávná emoční a vztahová zranění, místo, kde jsme opustili sami sebe, příběhy, které jsme už raději zapomněli a které se táhnou věky věků naším rodem jako červená nit. Právě teď se s nimi můžeme opět setkat, abychom je znovu otevřeli a vyléčili. V ohnivé energii Berana může jít o prudkou a přímou reakci, o spoustu emocí a vášní…při léčení. Může jít o instinktivní reakci na zdánlivě nepodstatnou příhodu, na letmý záblesk prožitku čehosi.
 
Mám velmi ráda filmy, ve kterých jsou statečné a upřímné ženy, které nemají problém se svojí otevřeností a ohnivostí. Tedy moje Venuše v Beranu je naprosto zbožňuje.
Včera večer jsem si náhodou pustila film Černobílý svět, kde se odehrává tato astrologická konstelace v přímém přenosu a je to tak hmatatelné a osudové, až mě zamrazilo. Za to téma, za ty všechny ženy, děti a jejich budoucnost.
Protože nic nemůže být zapomenuto, abychom sami nezapomněli.
A to zejména v tématech, která jsou nám historicky velmi blízká a souvisí se vztahy, s lidskostí, diskriminací, ale také se zlobou, hloupostí a arogancí, kdy druhým ubližujeme, protože je to tak dané a my přece ctíme zákony. Nechceme dělat problémy, nechceme se lišit, nechceme být vyčleněni jenom proto, že máme jiný názor, že to cítíme jinak, že nesouhlasíme.
A ve filmu prožíváme hořkost z toho prožitku, že ponižovat a zneužívat je v pořádku a také vzrušení z toho, že vždycky se najde statečná žena, která má tu odvahu jinou ženu podpořit, která je natolik citlivá a vnímavá, že může tuto pohromu zastavit, alespoň tím, že soucítí a neubližuje a že je tak moudrá, aby z toho začarovaného kruhu bolesti vystoupila.
A kdo jiný může vyléčit tento bolavý ženský svět než opět ženy. A když píšu slovo ženy, myslím opravdu Ženy.
A tak si můžeme myslet, že aktualizace hlubokého léčení souvisí s tím, že nás kdysi opustili rodiče, oklamal partner a nebo vypekla kamarádka.
Ale pravděpodobně půjde spíše o dávná a tak hluboká zranění, že my si je nejenom nepamatujeme, ale my si je ani nepřipouštíme. My je prostě stále dál žijeme a předáváme. Jako zažitá a společensky přípustná. Už tak dlouho, v tolika osudech a v tolika traumatech.
A pak se taky může stát, že nejde jenom o to, kdo nám kdy ublížil, ale především o to, jak a kde jsme ublížili sami sobě. Tím, že jsme zaprodali svoji duši pro požitky a výhody, pro ocenění, pro povýšení a nebo ze strachu, že něco nezvládneme a nebo selžeme. Tato zranění jsou nejcitlivější a pláštík nevědomosti je sice dokonale přikryl, ale právě v těchto dnech si je můžeme, pokud máme odvahu, připomenout. Uvidět je, pustit je k sobě blíž, prožít je.
A proto jsou tady homeopatika v podobě knížek, filmů, starých rodinných fotografií a příběhů, prožitků a emocí, kdy si uvědomíme, jak stále a neopatrně šlapeme po svém vlastním srdci a po svojí vlastní důstojnosti jenom proto, že to tak kdysi někdo nastavil a my jsme uvěřili.