Jak nepřepálit jaro

První jarní víkend na chatě a my všichni nadšení z jarního sluníčka a krásné modré oblohy. 

"Je jaro a teď už to všechno pojede“, řekla jsem nahlas, protože jsem zapomněla, že toto ve mně říká můj nedočkavý a splašený Beran, kterému v astromedicíně náleží oblast hlavy. Rozum, myšlenky, smysly…první v řadě, nadšení, netrpělivost, přehánění.
Takže dva dny na zahradě, kdy jsem si užívala teplého počasí a ukazovala jsem svému muži, jak se správně uzemnit. Naboso jsem běhala po louce a hrabala trávu, krátké tričko a samozřejmě když máme to jaro, čerpáme sílu přírody. Takže jsem si v tom tričku lehla na zem a kochala se zemitým propojením, vůní hlíny a koukala na mraky.
Prostě jarní idylka.
„A taky musíme posílit jatérka a pročistit se“, říkala jsem a vykopávala malé kořínky pampelišek. Omyla a blaženě chroupala.
Večer jsem ještě udělala rituál pro Hekaté, moji oblíbenou bohyni. Ta, která vládne temnotě – bylo Novoluní.
Trošku zmožená celodenní prací na zahradě, ale se skvělým pocitem jsem ten den zakončila koupelí v sudu, který jsme na počest prvního jarního dne napustili ledovou podzemní vodou.
 
Nejdříve se pozdě večer přihlásilo pokašlávání. Ležela jsem v posteli a koukala na film a kašel byl čím dál úpornější. Aha, to se čistí tělo, říkala jsem si. Jenomže tělo se nečistilo, tělo zatím stále nevěřícně koukalo, co s ním dělá hlava.
A nesouhlasilo.
Pak přišla noc, kdy jsme se nevyspali. Ke kašli se mi spustila pořádná rýma a úplně mě to odrovnalo.
Další dva dny jsem řešila pouze množství dostupných kapesníků, pečovala jsem o svoji levou nosní dírku, která jediná zůstala volná. Abych mohla dýchat.
Dva dny v posteli jsem nechávala dojíždět první jarní dny, které se vylouply ze zimního spánku a já je hned nutila skákat jako mladé beránky.
Tělo si moudře poručilo odpočinek a dalo prostor tomu, co potřebuje dojet, co potřebuje více času a klidu a taky té uspěchané hlavě se splašenými myšlenkami.
Za dva dny jsme se srovnali všichni.
Já s odřeným nosem od kapesníků, Hekaté pod tisem a taky moje Beraní energie, která si občas razí cestu vpřed, děj se, co děj.
 
A ponaučení? Nikdy nevyvozujte závěry bez toho, aniž byste přiznali propojení. Minulosti s přítomností. O co byly náročnější předešlé měsíce, o to pozvolnější by měla být změna, ke které se chystáme. Je třeba nechat dojet cyklus a teprve potom se obrátit k nové čerstvé energii.
Nejenom první jarní den je podřízený rozsáhlejší konstelaci, pod kterou probíhá už několik let zásadní reforma a transformace a toto nelze přehlédnout. Všechno malé podléhá většímu. A kde stále brát tolik síly a naděje?
Nikdy se neposuneme dál, dokud nedokončíme to, co máme rozpracované.
A nakonec: tak jako vždycky – i sama sobě - připomínám, že tělo je moudré a úžasné a žádná myšlenka, přání, akce a různé konstelace ho nepřinutí, aby se postavilo samo proti sobě. A tak to má být.
A když to nerespektujeme, tak se ozve a zařídí si to po svém.

Přeji krásné jarní dny 🌺🌷🌹🌸