Něco o józe

Žijeme v době, kdy se všechno mění. Něco odpadne, něco se transformuje, něco přežije. Týká se to našich vztahů, přesvědčení, názorů, profesí i rodiny.
Přiznám se, že můj vztah k józe také prošel různými etapami a to zejména díky zkušenostem, které jsem získala s lidmi, kteří jógu učí a prezentují.
Mám svůj zdravý smysl pro zdravou realitu a tak jsem procházela obdobím, kdy mi nešlo dohromady, jak může uznávaný učitel jógy zneužívat svoje žačky, které o tom ví a tolerují to, jak může učitelka jógy být odmítavá a necitlivá k psychickým problémům někoho, kdo právě něco nezvládl. Jak může být suchá teoretická poučka hodnotnější než obyčejné lidské objetí?
Jógu jsem vždy vnímala nejenom jako fyzické cvičení, ale především jako určitou morální a lidskou hodnotu, jako moudrost, která přijímá, protože ví a nejlépe i sama zná.
Vím, že jsme jenom lidé, ale tím to omlouvat nechci.
Zažila jsem jógu s propracovaným marketingem, ale s prázdným obsahem. Pokud nepočítám recitované a poskládané cosi z něčeho.
Zažila jsem jógu jako formu náboženství, kdy se klaníme, věříme a žadoníme, jako bychom zapomněli, že každý z nás má svoji vlastní hodnotu a jeden od druhého se učíme. Nejsou ti nahoře a nejsou ti pod nimi.
Viděla jsem jógu jako fitness, pozorovala jsem, jak se z jógy stává zboží s případnými slevami, výhodami, podbízením se a slibováním.
Zažila jsem lekce, kde si žáci sami určují, co se bude „dělat“, protože jsou klienti a lekci si přece zaplatili.
A vnímala jsem i to, jak se jóga postupně obaluje esoterickými povídačkami a teoriemi.  
Dalo by se říci, že každý si vybere podle svého nastavení a podle svého přání.
 
Jenom jsme někde zapomněli na to, že nikdo nic za nás neudělá ani nevyprosí a že pokud my sami nezměníme to, co se nám nelíbí, žádná vyšší síla to nezprostředkuje.
Za mě platí, že jóga je především o disciplíně, vůli a ochotě přizvat ji do svého života, ale něco pro ni také udělat. Nestačí si jít jednou týdně „zacvičit“, nestačí si při sobotním úklidu pobrukovat mantry.
Je třeba si stanovit den a čas a pak bez jakéhokoliv rozjímání typu: jestli teď a nebo o něco později a jestli tady a nebo kousek vedle…vezmu podložku, stanovím si záměr, rozbalím ji a ponořím se do praxe. Systematicky, soustředěně a odhodlaně.
Ásanová praxe je základ. Filozofie následuje. Praktická, životní. Když změním jedno, mění se i další. Když začnu být vytrvalejší, pevnější a rozhodnější nejenom ve fyzické praxi, začnu ve svém životě objevovat osobní témata, která si tento přístup taky zaslouží.
Možná k tomu přijde i touha dozvědět se víc a dohledám si informace, přečtu knížky, dojdu k přirozenému zklidnění po praxi na podložce, kdy se tělo unavilo a rozum taky. Tomu příjemnému stavu mohu říkat meditace a nebo prostě jenom objevování dalšího rozměru svého života, o kterém jsme dříve neměli ani tušení.
A pak přijdou dny, kdy na podložce naslouchám tělu a jemně ho probouzím a nebo si zvolím přístup, kdy praktikuji odhodlaně, cílevědomě s tím, že jóga má určitý řád a má svůj postup a smysl. Protažením těla a prodýcháváním v pozicích uvolňuji psychické a emoční napětí, stimuluji endokrinní žlázy, prokrvuji tělo i orgány, napravuji páteř, měním nastavení nejenom na fyzické úrovni, ale i na všech dalších.
Přiznám se, že ten druhý přístup už praktikuji delší dobu bez nějakých výmluv a očekávání.
Miluji propracovaný systém jógy, věřím v jeho vědecký podklad a prospěšnost nejenom pro tělo. Protože všechno souvisí se vším.
V době, kdy má každý na všechno svůj názor a „dělá“ si to po svém a tak jak on to „cítí“, vnímám velkou potřebu vrátit se k původnímu a zásadnímu poslání jógy.
Možná potřebujete učitele, možná i sami víte, kde si uhýbáte, abyste si to udělali lehčím. Možná potřebujete hodiny meditovat a hodiny rozebírat filozofické teorie a nebo prostě potřebujete jenom vzít podložku a jít na to.
Nějaké výmluvy?
 
 
 
Foto: moje jógová praxe u Černého moře