Slunce ve Štíru a Pluto
Dneska večer vstupuje
Slunce do znamení Štíra a já bych to nazvala – Kdo se bojí, nesmí do lesa.
A všichni se bojíme. Tmy, samoty, opuštění, smrti, odmítnutí, stárnutí, vyzrazeného tajemství, velké hloubky emoční, citové i vztahové a taky se bojíme, že už věci a lidé nebudou stejní tak jako dřív.
Vše co prosvěcuje naši každodenní realitu je žádané a tak nějak jsme se naučili, že i my máme svítit, usmívat se, souhlasit, nedělat problémy, neříkat co se nemá (nebo co si dokonce opravdu myslíme), slušně zdravit a nic nekomplikovat. Jenže světlo vyvažuje tmu a bez tmy by světlo nebylo.
Dny se krátí a příroda čaruje. Tak Štírovsky, tajemně. Ranní mlhy, holé stromy, mrazivo, velké kaluže a zvláštní ticho. Dušičky, svíčky a vzpomínání.
Nejvíce jsem se naučila právě v období temnoty a právě díky každé nekompromisně osudové situaci (Pluto vládne Štíru). A nejvíce mě naučili a inspirovali lidé, kteří se stále neusmívali, nesvítili a nebyli za všech okolností křečovitě pozitivní. Ale byli opravdoví.
Za hranicí světla je tma a tam je schované všechno, co jsme kdy popřeli. Tam jsou naše strachy, obavy a úzkosti. Tam je naše špatná nálada, potlačený vztek a hněv, bezesné noci a první pohled ráno do zrcadla.
A tam začíná život.
A všichni se bojíme. Tmy, samoty, opuštění, smrti, odmítnutí, stárnutí, vyzrazeného tajemství, velké hloubky emoční, citové i vztahové a taky se bojíme, že už věci a lidé nebudou stejní tak jako dřív.
Vše co prosvěcuje naši každodenní realitu je žádané a tak nějak jsme se naučili, že i my máme svítit, usmívat se, souhlasit, nedělat problémy, neříkat co se nemá (nebo co si dokonce opravdu myslíme), slušně zdravit a nic nekomplikovat. Jenže světlo vyvažuje tmu a bez tmy by světlo nebylo.
Dny se krátí a příroda čaruje. Tak Štírovsky, tajemně. Ranní mlhy, holé stromy, mrazivo, velké kaluže a zvláštní ticho. Dušičky, svíčky a vzpomínání.
Nejvíce jsem se naučila právě v období temnoty a právě díky každé nekompromisně osudové situaci (Pluto vládne Štíru). A nejvíce mě naučili a inspirovali lidé, kteří se stále neusmívali, nesvítili a nebyli za všech okolností křečovitě pozitivní. Ale byli opravdoví.
Za hranicí světla je tma a tam je schované všechno, co jsme kdy popřeli. Tam jsou naše strachy, obavy a úzkosti. Tam je naše špatná nálada, potlačený vztek a hněv, bezesné noci a první pohled ráno do zrcadla.
A tam začíná život.
Komentáře
Okomentovat