Něco o menopauze

Menopauza je zajímavé a nekonečné téma, které se rozebírá všude. Možná je to dobře, možná, že čeho je moc…
 
Když jsem před mnoha lety skočila doslova ze dne na den do období klimakteria, nebyl nikdo, kdo by se mnou sdílel pocity, problémy a spoustu mých otázek. Byla to doba, kdy se nahlas o ženském klimakteriu nemluvilo. Ono existuje i mužské klimakterium, samozřejmě, ale o tom se nemluvilo taky a dodnes se to tak nějak přehlíží. Dobrý podnikatelský záměr, pro někoho, třeba, do budoucna 😀
 
Období klimakteria je náročné. Mění se úplně všechno, protože dochází k útlumu hormonální činnosti a to jen tak bylinkami a meditacemi nevyřešíte.
 
V době, kdy jsem toto náročné období prožívala já, ženy se o tom styděly mluvit a já tak moc potřebovala to s někým sdílet, ptát se, jak to má jiná žena a co jí pomohlo a za co je zbytečné utrácet peníze…ale moje kamarádky na moje dotazy mlčely a nebo jenom pokrčily rameny s tím, že ony jsou v pohodě. Že se jen tak někdy lehce opotí. V době, kdy se ze mě nekontrolovaně řinuly proudy potu, v době, kdy jsem v noci nemohla spát a představovala jsem si, kdo kdy umře a kdy umřu já, v době, kdy se mi začala tvořit pneumatika okolo věčně nafouklého bříška, v době, kdy jsem se loučila se svojí ženskostí a neuměla si představit, že to tak bude napořád (vyčteno z letáčku), jsem si připadala mezi všemi vyrovnanými a v pohodě ženami naprosto zoufalá.
 
Jediný, kdo mě vždy trpělivě vyslechl, byl můj muž a můj gynekolog. Můj muž tak lidsky a trpělivě, můj gynekolog mi s porozuměním celou moji situaci vysvětlil a poradil řešení. Asi jsem ten mužský přístup potřebovala, vždycky mi prospěje jasný náhled na situaci a praktické řešení. Než nekonečné rozebírání a rozmazávání čehokoliv.
Skvělá byla taky sestřička u mého gynekologa, dáma už v důchodovém věku, které jsem se svěřila a povídaly jsme si a ona mi vyprávěla svůj „přechodový zážitek“, ptala se mě, jestli taky v noci koukám do stropu a přemýšlím nad tím, kdo umře 😏 a říkala, že kdyby jí tehdy nepomohl lékař, skončila by na psychiatrii. I tak náročné to může být.
 
Vzpomínám si, když jsem vyhledala jednu známou bylinkářku, která se věnuje tradiční čínské medicíně. Trpělivě mě vyslechla, to ano, a pak mi řekla: „To tak prostě je. Musíte to vydržet!“
Tak dneska dodávám, nemusíte všechno vydržet!
 
Teď po mnoha letech, hormonálně stabilní a s přijetím života takového, jaký je, můžu napsat:
 
Každá žena prožívá období klimakteria jinak. Některá opravdu jen tak projde a hormonální otřesy zvládne úplně v pohodě, jiná žena může mít velké fyzické i psychické problémy. Nikdy je nepodceňujte, nikdy se nebojte požádat lékaře o pomoc. Místo mnoha let trápení a utrácení spousty peněz za nefungující preparáty a workshopy, si zlepšíte kvalitu života a ušetříte si tak spoustu roků trápení.
 
Ptejte se maminky, kdy a jaké měla klimakterium. Mohou to být a často to bývají dědičné záležitosti.
 
Pokud je vaše klimakterium fyzicky i psychicky náročné, nečekejte, až se to samo upraví, nebojte se hormonální substituční terapie, kterou vám může lékař nabídnout, pokud je to na vás příliš. Sama jsem jí dva roky užívala, z toho poslední půl rok postupně vysazovala a tělo i psychika se srovnaly. Vše s dohledem lékařské péče a jsem panu doktorovi velmi vděčná za jeho poznámku, když jsem váhala, zda ano či nebo ne: „ V přechodu slábne hormonální činnost a to dělá paseku. Pokud by byly hormony, které vaše tělo potřebuje, v bylinkách a sirupech, pak by to bylo vyřešeno. Ale tam nejsou a my potřebujeme tělo na tuto náročnou situaci připravit a potřebujeme mu i vám pomoct.“
Opravdu není známkou slabosti požádat lékaře o pomoc a celou situaci s ním probrat. Je zajímavé, že podle různých vyprávění, jsou lékaři v této situaci více citlivější a empatičtější než ženy lékařky.
Hmm…
 
Když se zklidní hladina hormonů, začnete se vracet zpátky do života. Doslova.
Začnete hledat to, co vám vyhovuje, jak pečovat dál o tělo a samy o sebe.
 
Vím, že jsou v módě silové tréninky, ale mám pocit, že je více způsobů, jak o sebe může žena pečovat s větší ženskostí a jemností.
Potřebujeme protahovat tělo, uvolňovat klouby otvírat hrudník, změkčovat a zprůchodňovat bříško…potřebujeme toho více a jinak než dříve, ale asi ne formou tvrdého tréninku.
 
Jednak je dobré vyhýbat se jakémukoliv cvičení se skákáním a s doskoky, protože jsme, milé dámy ve velmi křehkém období. Vnitřní orgány, stejně jako naše tváře a prsa prostě klesají. Proč to klesání podporovat víc, že?
A dále jsme v období zvýšeného rizika zlomenin (osteoporóza) a také naše dělohy po porodech a s úbytkem hormonů mají tendenci klesat. S tím souvisí nejenom možná inkontinence, ale také změny ve vazivovém systému, který už prostě nedrží všechno tak, jako dříve.
Buďme k sobě něžné.   
 
Je důležité naučit se protahovat a uvolňovat prostor mezi hrudníkem a pánví. Tento prostor má tendenci se věkem zkracovat, s čímž souvisí nejenom chronické bolesti beder, ale také vypouklá bříška.
 
Je dobré naučit se speciální cvičení a speciální dýchání, které vám pomáhá vracet vnitřní orgány zpátky nahoru a především dělá tento způsob cvičení a dechu více prostoru v hrudníku a v břiše. Prostě věkem máme tendenci se zkracovat a to všude. Pojďme vyvažovat.
 
Co se týče inspirace, je tady dneska spousta možností a spousta informací (možná až moc), já osobně čerpám u baletek, tanečnic a pilates trenérek, protože zralou ženu s královskou aurou vznešenosti a vybranosti vidím jinak, než na posilovacím stroji ve fitness.
Osobně, z vlastní zkušenosti, bych určitě v období klimakteria, ale i napořád, doporučila jógu a pilates.
Jóga vás naučí vědomému životu. Celý život tak nějak nevědomě plníme, co je třeba. Péče o děti, o domácnost, o vztah…máme zajeté způsoby, stereotypní pohyby, mělké dýchání, lehký spánek a moc o tom nepřemýšlíme.
Jóga nás vrací zpátky k nám samotným. Učí nás vnímat, jak se cítíme, učí nás jak relaxovat a odpočívat, jak správně dýchat, jak vědomě zacházet nejenom se svým tělem, ale i se svými vztahy a s celou svojí novou životní etapou.
Neexistuje jeden recept pro všechny a pro všechno, proto je třeba se ztišit a vnímat, co mi dělá dobře a co ne. A proč to tak mám.
 
Pilates je moje staronová láska. V pilates jsem našla ono prodloužení těla, tu jemnost a lehkost v ženskosti, ale také potřebné posílení středu těla a páteře.
Propojení jógy a pilates mi přijde naprosto skvělé, jenom praktikuji odděleně.
 
Takže to je moje povídání o menopauze, o mých doporučeních nejenom jako zkušenost ženy, která má tuto klimakterickou zkušenost za sebou, ale také jako dlouhodobé lektorky jógy a jógové terapie a momentálně i lektorky pilates.
 
Byla jsem u spousty povídání se ženami na toto téma, protože teď už se „o tom“ mluvit může.
Mně kdysi prospěl typicky mužský přístup mužů, kteří touto zkušeností osobně neprošli, což je velmi zajímavé. Proto jsem na začátku psala, že méně může být i někdy více, že možná není třeba z klimakteria vyrábět záležitost století, že jsou i jiná životní témata, která potřebujeme prožít a uvědomit si a že všechno se vším souvisí.
A nemusíme se trápit, s čímkoliv. I když vím, že jsme se my ženy naučily být k sobě tvrdé (nepotřebuji pomoc, zvládnu to sama, vydržím to, přidám si závaží, dva dny nebudu jíst….), přišel čas, kdy to můžeme změnit.
A důležitá poznámka - nebojte se požádat o kvalifikovanou pomoc, pokud potřebujete. Vím, z vlastní zkušenosti, jak to všechno může být někdy překvapivé a náročné a proto jsem to napsala.
 
 
Fotečka je moje z loňského léta. Ano, změnilo se mi tělo, ale změnily se mi i životní hodnoty. Můj přístup k sobě samotné. Děti jsou už velké a mají svoje vlastní rodiny a já mám dost času věnovat se sama sobě a více se hýčkat, více si naslouchat a mít se ráda. A pokud se mám ráda, proč bych si ubližovala?
I toto je velký přínos nové životní etapy a díky za něj.