Věčný zákon proměny
Tahle knížka mi připomněla
moji velkou lásku.
Miluji balet.
Když mi bylo pět roků, odvedla mě maminka do baletní školy, která byla tady v Ostravě v divadle Jiřího Myrona. A já to milovala.
Už odmalička mě fascinovalo propojení těla s emocemi, vyjádření hudby tancem, prožitek příběhu v baletním podání, vyťukávání rytmu při jednotlivých výstupech, zvuk klavíru a vedení baletních lekcí naší milou baletní mistrovou.
Byla jsem skvělá malá baletka, poctivě jsem cvičila a docházela na lekce a tak jsem byla vybraná za žáky baletní školy pro představení baletu Ochridská legenda, kde jsem měla svoji první malou, ale pro mě zásadní roli.
Maminka mě vozila autobusem na večerní představení.
Poprvé jsem se setkala s magií tmavého hlediště a světlem reflektorů, viděla jsem baletky, které se rozcvičovaly a chystaly na vystoupení a taky když zrovna dotančily a nedočkavě si v zákulisí strhávaly propocený kostým. Pamatuji si šrumec v šatně před představením, pamatuji si vůni pudru a líčidel a pamatuji si naléhavý mužský hlas, který z reproduktoru vyvolával tanečníky na podium.
To už jsem věděla, že se stanu baletkou a že pro to udělám všechno.
Jenže osud to zařídil
jinak. Po pár letech tancování jsem těžce onemocněla a musela jsem baletní
školu opustit.
Naštěstí, i přes špatnou prognózu jsem se později uzdravila a pokoušela se podat přihlášku na konzervatoř. Už to nebylo možné, zmeškala jsem mnoho.
Každopádně mě tato taneční
zkušenost nesmírně obohatila a dodnes miluji pohyb. Myslím, že i proto jsem si
našla cestu k józe a k pilates. Cestu k vědomému pohybu.
K pohybové jemnosti, k rozhovoru mezi tělem a prožitkem,
k naslouchání svému tělu a k potřebě sladit rytmus s pohybem.
Pohyb je velmi důležitý, to poznání mě provází celý život. Vyzkoušela jsem toho hodně. Hrála jsem závodně volejbal, plavala dlouhé tratě, vyzkoušela různé posilovny, aerobiky a jiné mučírny, ale stejně jsem se vrátila k tomu, co miluji.
Když tělo souzní s duší.
Tak trochu mi to ten osud vrátil, i když v jiné podobě a s jiným příběhem.
Vše, čeho se zbavíme a co přenecháme věčnému
zákonu proměny, se k nám vrátí proměněno.
Gertrud Hirschi, Duchovní síla jógy
Miluji balet.
Když mi bylo pět roků, odvedla mě maminka do baletní školy, která byla tady v Ostravě v divadle Jiřího Myrona. A já to milovala.
Už odmalička mě fascinovalo propojení těla s emocemi, vyjádření hudby tancem, prožitek příběhu v baletním podání, vyťukávání rytmu při jednotlivých výstupech, zvuk klavíru a vedení baletních lekcí naší milou baletní mistrovou.
Byla jsem skvělá malá baletka, poctivě jsem cvičila a docházela na lekce a tak jsem byla vybraná za žáky baletní školy pro představení baletu Ochridská legenda, kde jsem měla svoji první malou, ale pro mě zásadní roli.
Maminka mě vozila autobusem na večerní představení.
Poprvé jsem se setkala s magií tmavého hlediště a světlem reflektorů, viděla jsem baletky, které se rozcvičovaly a chystaly na vystoupení a taky když zrovna dotančily a nedočkavě si v zákulisí strhávaly propocený kostým. Pamatuji si šrumec v šatně před představením, pamatuji si vůni pudru a líčidel a pamatuji si naléhavý mužský hlas, který z reproduktoru vyvolával tanečníky na podium.
To už jsem věděla, že se stanu baletkou a že pro to udělám všechno.
Naštěstí, i přes špatnou prognózu jsem se později uzdravila a pokoušela se podat přihlášku na konzervatoř. Už to nebylo možné, zmeškala jsem mnoho.
Pohyb je velmi důležitý, to poznání mě provází celý život. Vyzkoušela jsem toho hodně. Hrála jsem závodně volejbal, plavala dlouhé tratě, vyzkoušela různé posilovny, aerobiky a jiné mučírny, ale stejně jsem se vrátila k tomu, co miluji.
Když tělo souzní s duší.
Tak trochu mi to ten osud vrátil, i když v jiné podobě a s jiným příběhem.
zákonu proměny, se k nám vrátí proměněno.
Komentáře
Okomentovat