Satori Blog

  Detox není o krémech, hladovkách, očistných průjmech a spirulině. Detox nemůže proběhnout, pokud neopustíte toxické prostředí. A tím může být partnerství, skupinka s "ušlechtilým záměrem", rodina, pracovní prostředí, atmosféra, která vás už dlouho obklopuje...cokoliv, co vám bere energii a už nevrací. Pak saháte do zásob, znovu ladíte, harmonizujete a omlouváte a hlavně vysvětlujete. Ale ani vaše zásoby nejsou nekonečné. Takže pupínek sem, pupínek tam, vyrážka, alergie, rýma, bolesti kloubů, nevolnost, žlučníček, nafouknuté bříško, bolesti hlavy, vysoký krevní tlak, cukrovka....  Můžete se natírat, čím chcete, můžete se masírovat třikrát denně, můžete popíjet zázračné zelené lektvary, ale efekt je vždy dočasný. Pokud neprojdete emočním a duchovním detoxem, tělo vás bude vždy pravidelně informovat o tom, že jste tam, kde nemáte být.   Vždycky když opouštím Evropu se svojí českou rýmou a českou přinasraností 😀 přichází detox. A s ním dobrá nálada, spousta energie, nové...

  Byla jednou jedna rodina. A jako každá rodina měla i tato svoje ideové vůdce, organizátory, roztleskávače a strážce karmy. Každý rok tato rodina pořádala vánoční setkání. Stařešina rodu byla starší dáma, na první setkání příjemná, veselá a milá, ve skutečnosti velmi přísná a neoblomná v tom, jak se v rodě chováme, jak spolu mluvíme, tedy spíše jak spolu nemluvíme, ještě lépe, o čem spolu mlčíme, protože každá rodina má svoje pravidla, svůj řád a svoji hierarchii a není dobré se pokoušet to změnit. Trest je pak přísný, jste doživotně vyloučeni z rodinných vánočních setkání a v podstatě už pro svoji rodinu neexistujete. Když pominu pár zdvořilostních frází při náhodném setkání.   Stařešina rodu, starší milá dáma, jednoho dne zemřela. Její roli ideového vůdce, organizátora, roztleskávače a strážce karmy převzala její nejstarší dcera. V bytě, který zdědila po svojí matce, ve stejných kulisách starého nábytku s urnou svojí matky na skříni, opět při...

  Světlo se netvoří, světlo se pozve dál.   Světlo potřebuje prostor.   Všichni potřebujeme prostor. Všichni potřebujeme více prostoru. Všichni potřebujeme více světla.   Lehni si do příjemné uvolněné polohy na zádech, podlož si nohy srolovanou dekou anebo pohankovým válcem. Uvědom si prostor, ve kterém odpočíváš a chviličku vnímej jeho energii. Uvědom si i svůj vnitřní prostor - jak se cítíš ve svém těle? Prohlub dech a zavři oči. Zhluboka se nadechni a zhluboka vydechni… ….a pak nechej dech volně proudit celým svým tělem.   Jemně uvolňuj tělo a pozoruj, jak klesá jeho přirozená tíha s každým dalším výdechem hlouběji a hlouběji do podložky. A pak postupně procházej celé tělo a uvolňuj hlavu, obličej a krk, ramena, trapézy a ruce až do konečků prstů… Uvolni hrudník, prostor mezi hrudníkem a bříškem…uvolni bříško, podbřišek a pánev. Uvolni třísla, kyčle a obě nohy až do konečků prstů. S dalším hlubokým výdechem rozprostři svoje záda co největší ...

  V době, kdy bychom měli více odpočívat a rekapitulovat a uzavírat a nechávat odejít, máme paradoxně nejvíce práce. Vánoční večírky, vánoční trhy, vánoční besídky, běhání po obchodech, uklízení, pečení, vaření…je toho spousta.   V době, kdy naši předci zamykali svoje pole, zahrady a mohli si dovolit více odpočinku a spánku, přerušovaného pouze pravidelným krmením dobytka, máme my, jejich potomci pocit, že se potřebujeme zničit. Nějaké tradice, rituály a moudré zkušenosti předešlých generací nás moc nezajímají.   Touha po dokonalosti a potřeba mít všechno nachystané a pod kontrolou, je motorem, který se nevypíná ani v noci. Takže místo vydatného spánku uprostřed rušného, hlučného a přesvíceného města přemýšlíme, kolik toho ještě musíme stihnout, kdy a kde máme být zítra a jak všechno skloubit a nakombinovat, aby to prostě vyšlo bez chybičky.   Žijeme v tahu přesvědčení, že se musíme více snažit. Že v našem životě nemůže být prázdné a tiché místo ...

  Tahle knížka mi připomněla moji velkou lásku. Miluji balet. Když mi bylo pět roků, odvedla mě maminka do baletní školy, která byla tady v Ostravě v divadle Jiřího Myrona. A já to milovala. Už odmalička mě fascinovalo propojení těla s emocemi, vyjádření hudby tancem, prožitek příběhu v baletním podání, vyťukávání rytmu při jednotlivých výstupech, zvuk klavíru a vedení baletních lekcí naší milou baletní mistrovou. Byla jsem skvělá malá baletka, poctivě jsem cvičila a docházela na lekce a tak jsem byla vybraná za žáky baletní školy pro představení baletu Ochridská legenda, kde jsem měla svoji první malou, ale pro mě zásadní roli. Maminka mě vozila autobusem na večerní představení. Poprvé jsem se setkala s magií tmavého hlediště a světlem reflektorů, viděla jsem baletky, které se rozcvičovaly a chystaly na vystoupení a taky když zrovna dotančily a nedočkavě si v zákulisí strhávaly propocený kostým. Pamatuji si šrumec v šatně před představením, pa...

  Jóga a různá cvičení online. Je jich plný internet, stačí se odhodlat a začít a nebo mezi vařením jen tak zalehnout na podložku a zacvičit si. Proč ne. Ale je tady jedno velké ALE.   Budu psát o józe, protože je to moje osobní zkušenost. Všichni pamatujeme dobu, kdy byla nabízená a praktikovaná online jóga. Prostě to tak bylo, protože to jinak nešlo. Tak trochu nešvarem dnešní doby, kdy se už potkávat můžeme, se stalo to, co se stalo - tedy prodávané kurzy online jógy. A především a zejména pro ty, kteří s jógou začínají, je osobní kontakt a zpětná vazba lektora nejenom samozřejmostí, ale i nutností. Sama praktikuji občas kurzy jógy online, ale nejsem začátečník, orientuji se v těle i v sekvenci ásan, vím, jak a kam dýchat, znám hranice a možnosti svého fyzického těla. To jsou zkušenosti, které získáte až po mnoha letech vlastní jógové praxe.   Už několik lidí se na mě obrátilo s prosbou, kdy si zakoupili kurz online jógy, nikdy jógu nepraktikovali a ...

Trochu světla do tmy, i o tom je listopadový Úplněk, kdy se proti sobě postaví Slunce ve Štíru a Luna v Býku. Mnoho informací, mnoho pocitů, strachů a domněnek, i o tom je období Štíra. Nikdy nevíme, kolik bubáků a příšerek na nás číhá, když se dobrovolně ponoříme do tmy. A tak přesvěcujeme, překřikujeme a přenastavujeme svoje vlastní strachy a úzkosti. A energie Býka je ta stabilita, zdravý selský rozum a realita, kterou si – pozor na to – tvoříme jenom my sami. Možná je to o odvaze, jít až za hranici toho, kde jindy zabrzdíme a možná je to i o příležitosti nebát se a vykročit za onu pomyslnou čáru našich vlastních pochybností. Svoji realitu si můžeme kdykoliv přenastavit, pokud budeme chtít. Nasvítit si pomyslnou baterkou tam, kde je šero a nevlídno. Přenastavit si svoje představy o tom, že když uděláme toto, stane se ono. Třeba se nestane vůbec nic. Stačí to vyzkoušet. Ve světle Luny praktického a odvážného Býka můžeme nechat přistoupit k sobě blíž svoje nejistoty, stra...

Jak pečujete o svoje centrum síly a odvahy? Umíte být pevní ve svých rozhodnutích a nebo pak couvnete? Bojíte se svojí vlastní reakce a nebo reakce těch druhých, když se neleknete, když za sebou pevně stojíte, když máte svůj vlastní názor, když se nebojíte být jiní?   Centrum těla - pupeční čakra a solár jsou zodpovědné za všechno, co ve svém životě vytvoříme a nebo nevytvoříme. Když se necháme natlačit do rozhodnutí druhých a tiše trpíme. Když se neozveme a bolí nás pak žaludek. Když spolkneme všechny nespravedlnosti světa a necháme je v břiše pěkně zakvasit a vezmeme si jedlou sodu, aby to tak nepálilo.   Cesta k naší osobní síle vede přes bříško. Přes jeho nejenom sílu, ale i měkkost, pružnost a citlivost. Tady se rodí znovu a znovu oheň naší síly, pochodeň naší odvahy. První seznámení vede přes lehké doteky a naslouchání. Jak se cítím ve svém břiše? Co vnímám pod rukama, když se sama sebe dotýkám, když jdu hlouběji a hlouběji?    Jak vnímám zatvrdl...

Kdy jsme přestali zhluboka dýchat? Kdy jsme se přestali nahlas smát a z hloubi srdce plakat? Kdy jsme se naučili zadržovat svůj dech a svůj hlas a kdy a proč jsme se naučili skrývat svoje pocity a emoce?   Nekonečný proud dechu jako nekonečná inspirace, jako lék, jako uvolnění, jako terapie, jako bdělá přítomnost. Brániční dech – hluboká sonda do našich pocitů a emocí, které zůstaly schované někde hodně hluboko. Manuálně uvolňujeme bránici, propojujeme brániční dech se stimulací pánevního dna, osvobozujeme se od vnitřního napětí, uvolňujeme hluboké emoce, potlačené slzy a hlas našeho zděšení a odporu. Výdechová vlna spolu s hlasem je skvělá uvolňující terapie.   Stres a napětí – hluboký dech nás ukotví v přítomnosti a poskytne nám prostor pro jinou volbu, pro okamžik uvědomění, pro svobodu těla i mysli.   Zadní dech- lehkost zádům a páteři, směřování pozornosti a energie tam, kde jsme už dlouho nebyli a vědomí toho, že dech proudí celým tělem. Nejenom v...

Menopauza je zajímavé a nekonečné téma, které se rozebírá všude. Možná je to dobře, možná, že čeho je moc…   Když jsem před mnoha lety skočila doslova ze dne na den do období klimakteria, nebyl nikdo, kdo by se mnou sdílel pocity, problémy a spoustu mých otázek. Byla to doba, kdy se nahlas o ženském klimakteriu nemluvilo. Ono existuje i mužské klimakterium, samozřejmě, ale o tom se nemluvilo taky a dodnes se to tak nějak přehlíží. Dobrý podnikatelský záměr, pro někoho, třeba, do budoucna 😀   Období klimakteria je náročné. Mění se úplně všechno, protože dochází k útlumu hormonální činnosti a to jen tak bylinkami a meditacemi nevyřešíte.   V době, kdy jsem toto náročné období prožívala já, ženy se o tom styděly mluvit a já tak moc potřebovala to s někým sdílet, ptát se, jak to má jiná žena a co jí pomohlo a za co je zbytečné utrácet peníze…ale moje kamarádky na moje dotazy mlčely a nebo jenom pokrčily rameny s tím, že ony jsou v pohodě. Že se jen...

Tak důležité je zprůchodňovat a uvolňovat svoje tělo, svoji pozici, svoje přesvědčení, svoje názory a celý svůj život. Tam, kde se zastavíme a obrníme, tam, kde odmítneme změnu, jiný úhel pohledu, nový nádech…tam začneme stagnovat. Po těle i po duši. Fascie jsou krásným symbolem naší osobní pružnosti a všechny naše jizvy, porody, úrazy, všechny naše životní boje, prohry a nejistoty se propisují do naší životní existence, do způsobu, jak se hýbeme, jak přemýšlíme, jak dýcháme, jak přijímáme a odevzdáváme anebo stagnujeme. Všichni máme ve svém životě svá soukromá zranění a jizvy, všichni ve svém životě procházíme náročnými životními situacemi, ale to není důvod proč to nezkoušet dál. Cestou jemnosti, cestou sebepřijetí, uvolnění a odevzdání (se) 💜💜💜   Fotečka je moje. Letos jsem oprášila svůj certifikát z kurzu Body and Mind a vrátila jsem se k pilates. Vedu lekce pro ženy a moc mě to baví. Potřebovala jsem změnu. Změnu potřebovalo i moje tělo a moje mysl. Všichni občas p...

Jsou místa, která nás drží a nebo lépe řečeno, jsou místa, která právě teď potřebujeme. Pro svoji pohodu, pro svůj růst, pro svoji inspiraci, pro svůj život. Moje maminka byla designérka tak nějak přirozeně a náš vkusný malý byteček byl plný obrázků, květin, polštářků a lampiček. Bylo pro mě samozřejmostí, že spíše než prostor, který je sterilní a neosobní, vyhledávám místa, která mě rozruší, okouzlí, inspirují a nadchnou. Místa, kde cítím, že tam opravdu někdo žije. Miluji jistou nedokonalost, starý nábytek, bytelný kuchyňský stůl, u kterého se odehrála spousta důležitých rozhodnutí, jen tak zapomenutý hrníček na polici, barevný koncert různých milých doplňků a především lidské teplo a útulno. Proto jsem si od prvního okamžiku zamilovala Itálii, kterou jsme mnoho roků každé léto projížděli naší starou škodovkou stodvacítkou, vzadu s dětmi a psem. Nemohla jsem se nabažit té emoční krásy domů, lidí, doplňků a různých nezapomenutelných koutků krásné Itálie. Na Itálii mám milé vzpo...

Možná to znáte. Někdo vám doporučí krásné léčivé místo, kam se vypravíte a těšíte se na zázrak. Spolu s vámi se tam vypravila spousta dalších lidí, takže se tam všichni sejdete, procházíte se, poposedáváte, prodýcháváte, čekáte…a nic. Možná nějaké šimrání, mravenčení, teplo, chladno…jakže to psali v tom článku?   A to je velká chyba. Očekávat klid a harmonii někde tam venku, pokud ji nemáme nastavenou sami v sobě. Je velká chyba očekávat to, co nedokážeme ani sami přijmout. Protože jsme momentálně nastaveni úplně jinak a pro něco jiného. A to není vůbec o hodnocení a posuzování, není to nic dobrého ani špatného, kam rádi jezdíme, s kým se kamarádíme, jak a kde pracujeme…je to jenom vnější odraz toho, jak to my sami v sobě máme.   Už dávno jsem pochopila, že čistit prostory šalvějí a pelyňkem nemá smysl, pokud si ten prostor za chviličku zaneřádím znovu já sama. Svým nastavením, svými vibracemi, svými myšlenkami. Že nemá smysl přesvědčovat někoho o kouzlu jóg...

Stále v energii Novoluní a stále sledujeme prognózy a zapomínáme sledovat sami sebe. Stále v energii zraněného Lva (ukažte mi nějakého sebevědomého a hrdého Lva, pokud ho znáte) koukáme kolem sebe a zapomínáme koukat sami na sebe. Klasika 😊 A proto se ptám:   Jak se daří vašemu Lvu?   Má dostatek prostoru a sebevědomí, aby si mohl rázně a nekompromisně určit hranice a vymezit svůj vlastní prostor? A nebo si pořád jenom stěžuje a kňourá jako kočka?   Má váš Lev stále kolem sebe tu krásnou prosvětlenou auru velkorysosti a přirozené autority a nebo ho rozhodí první ranní konflikt v tramvaji?   Je váš Lev hravý a charismatický a nebo nepůjde spát dřív, dokud nemá umyté nádobí ve dřezu a pečlivě srovnané zásuvky?   Umí váš Lev lenošit, odpočívat a užívat si a nebo se stále a celý den jenom honí za svým vlastním ocasem v hrůze, že by někdo zahlédl jeho prokrastinaci, u které se (nedej Bože) cítí blaženě?   A kdy naposledy si váš Lev krásně...

  Místo stavění mřížek nebo spíše „mřížky“ okolo sebe, pozoruji a ladím. Vždycky jsme v nějakém prostoru a vztahu…s lidmi, s věcmi, s krajinou, sami se sebou, a když na chvilku zpomalíme, pak cítíme, jak nám v tom je. Už jenom zahrada plná květin a šťavnaté trávy, oblíbený hrníček na našem psacím stole, kde je i spousta dalších důležitých věcí, náš soukromý koutek doma, kde odpočíváme a tvoříme…to všechno s námi ladí a je nám v tom dobře. A pokud ne, můžeme doladit sami…květinami, krystalem, měkkým světlem svíčky, dobrým jídlem, jiskřivou vůní, dokonce i hlasem, hudbou, krásným výhledem z okna, jógou, procházkou lesem….cokoliv nás napadne. Když tvoříme a harmonizujeme svoje okolí, pak ladíme a léčíme sami sebe. Často stačí drobnost, chvilka zastavení a procítění. Uvolnit se, pohrát si s prostorem a s časem,  s náladou, s barvami a tvary.  Vše se děje samo, není třeba o tom přemýšlet, spekulovat a ptát se druhých. Stačí pozorovat a tvoři...

Pokud je naše jógová praxe motivovaná sebezdokonalováním, sebeopravováním, sebevylepšováním a touhou po získání speciálních dovedností, pak už náš výchozí záměr je postavený na tom, že jsme nedokonalí, nevyhovující (komu a čemu ?), špatní a hloupí.  Pokud je naše jógová praxe motivovaná sebepoznáním v momentálním stavu jasné bdělosti a citové a emoční přítomnosti, po touze navázat opět kontakt se svým tělem, se svými pocity a sami se sebou, bez úniku do složitých filozofií a myšlenkových konstruktů, pak můžeme tvořit.  Z lásky k sobě a z lásky k hluboké moudrosti, kterou všichni v sobě máme ॐ

Možná trochu kacířská úvaha, ale nemohu to nenapsat.   Jak už to tak bývá, když otevřeme jedno téma, objeví se spousta dalších podobných témat a všechno se to tak nějak zajímavě propojí. Četla jsem knížku o traumatech, protože kdo neprožil ve svém životě trauma, jakoby nebyl, že. Tak pátráme, propojujeme, diagnostikujeme se a diagnostikujeme i ty druhé…a tak pořád dokola. Takže jsem četla knížku o traumatech a úplně „náhodou“ jsem se propojila se svojí sestřenicí, se kterou jsem se poprvé setkala už hodně dávno, protože naše rodiny na základě jednoho velkého rodinného traumatu přetrhaly všechny vazby a vzájemně jsme se všichni znali jenom z vyprávění těch druhých. Je to jako tichá pošta. Jeden řekne toto, předá to tomu druhému a ten si zase něco přidá anebo pozmění a pošle to dál. A nakonec, když se po letech setkáme a mluvíme spolu, tak zjistíme, že všechno bylo úplně jinak.   Se sestřenicí jsme si dlouho do noci povídaly, přeposílaly jsme si rodinné fotky a upravova...

Náš životní postoj se zrcadlí ve všech našich tělech. Všechno, co se delší dobu odehrává v jemnohmotných tělech, se časem propíše i do fyzického těla. A tam je to už vidět.   Když sbalíte podložku a odcházíte z lekce jógy, pomalu ztrácíte kontrolu sami nad sebou, protože se přepínáte do režimu „po józe“. Zapínáte mobily, povídáte si, myšlenky a starosti přebírají prioritu.   Cestou do šatny si připomínejte, že jóga není jenom hodina a půl na podložce, že na lekcích jógy si to pouze nacvičujeme, právě pro tu jógu bez podložky.   Když odcházíte z lekce jógy, cestou do šatny prodlužujte to poznání a prožitek hlubokého dechu, zpevněného těla, klidné mysli a vnitřního klidu. Protože tak vědomě pracujete na jemnohmotné úrovni a učíte se novým návykům.   Když odcházíte z lekce jógy, občas na to zapomínáte. Ale já to sleduji 😉😊 Fotečka je z jednoho mého worshopu na Slovensku. Pozdravuji Slovensko, moc ráda jsem tam jezdila a stále jezdím 💗 ...