Satori Blog

Tak důležité je zprůchodňovat a uvolňovat svoje tělo, svoji pozici, svoje přesvědčení, svoje názory a celý svůj život. Tam, kde se zastavíme a obrníme, tam, kde odmítneme změnu, jiný úhel pohledu, nový nádech…tam začneme stagnovat. Po těle i po duši. Fascie jsou krásným symbolem naší osobní pružnosti a všechny naše jizvy, porody, úrazy, všechny naše životní boje, prohry a nejistoty se propisují do naší životní existence, do způsobu, jak se hýbeme, jak přemýšlíme, jak dýcháme, jak přijímáme a odevzdáváme anebo stagnujeme. Všichni máme ve svém životě svá soukromá zranění a jizvy, všichni ve svém životě procházíme náročnými životními situacemi, ale to není důvod proč to nezkoušet dál. Cestou jemnosti, cestou sebepřijetí, uvolnění a odevzdání (se) 💜💜💜   Fotečka je moje. Letos jsem oprášila svůj certifikát z kurzu Body and Mind a vrátila jsem se k pilates. Vedu lekce pro ženy a moc mě to baví. Potřebovala jsem změnu. Změnu potřebovalo i moje tělo a moje mysl. Všichni občas p...

Jsou místa, která nás drží a nebo lépe řečeno, jsou místa, která právě teď potřebujeme. Pro svoji pohodu, pro svůj růst, pro svoji inspiraci, pro svůj život. Moje maminka byla designérka tak nějak přirozeně a náš vkusný malý byteček byl plný obrázků, květin, polštářků a lampiček. Bylo pro mě samozřejmostí, že spíše než prostor, který je sterilní a neosobní, vyhledávám místa, která mě rozruší, okouzlí, inspirují a nadchnou. Místa, kde cítím, že tam opravdu někdo žije. Miluji jistou nedokonalost, starý nábytek, bytelný kuchyňský stůl, u kterého se odehrála spousta důležitých rozhodnutí, jen tak zapomenutý hrníček na polici, barevný koncert různých milých doplňků a především lidské teplo a útulno. Proto jsem si od prvního okamžiku zamilovala Itálii, kterou jsme mnoho roků každé léto projížděli naší starou škodovkou stodvacítkou, vzadu s dětmi a psem. Nemohla jsem se nabažit té emoční krásy domů, lidí, doplňků a různých nezapomenutelných koutků krásné Itálie. Na Itálii mám milé vzpo...

Možná to znáte. Někdo vám doporučí krásné léčivé místo, kam se vypravíte a těšíte se na zázrak. Spolu s vámi se tam vypravila spousta dalších lidí, takže se tam všichni sejdete, procházíte se, poposedáváte, prodýcháváte, čekáte…a nic. Možná nějaké šimrání, mravenčení, teplo, chladno…jakže to psali v tom článku?   A to je velká chyba. Očekávat klid a harmonii někde tam venku, pokud ji nemáme nastavenou sami v sobě. Je velká chyba očekávat to, co nedokážeme ani sami přijmout. Protože jsme momentálně nastaveni úplně jinak a pro něco jiného. A to není vůbec o hodnocení a posuzování, není to nic dobrého ani špatného, kam rádi jezdíme, s kým se kamarádíme, jak a kde pracujeme…je to jenom vnější odraz toho, jak to my sami v sobě máme.   Už dávno jsem pochopila, že čistit prostory šalvějí a pelyňkem nemá smysl, pokud si ten prostor za chviličku zaneřádím znovu já sama. Svým nastavením, svými vibracemi, svými myšlenkami. Že nemá smysl přesvědčovat někoho o kouzlu jóg...

Stále v energii Novoluní a stále sledujeme prognózy a zapomínáme sledovat sami sebe. Stále v energii zraněného Lva (ukažte mi nějakého sebevědomého a hrdého Lva, pokud ho znáte) koukáme kolem sebe a zapomínáme koukat sami na sebe. Klasika 😊 A proto se ptám:   Jak se daří vašemu Lvu?   Má dostatek prostoru a sebevědomí, aby si mohl rázně a nekompromisně určit hranice a vymezit svůj vlastní prostor? A nebo si pořád jenom stěžuje a kňourá jako kočka?   Má váš Lev stále kolem sebe tu krásnou prosvětlenou auru velkorysosti a přirozené autority a nebo ho rozhodí první ranní konflikt v tramvaji?   Je váš Lev hravý a charismatický a nebo nepůjde spát dřív, dokud nemá umyté nádobí ve dřezu a pečlivě srovnané zásuvky?   Umí váš Lev lenošit, odpočívat a užívat si a nebo se stále a celý den jenom honí za svým vlastním ocasem v hrůze, že by někdo zahlédl jeho prokrastinaci, u které se (nedej Bože) cítí blaženě?   A kdy naposledy si váš Lev krásně...

  Místo stavění mřížek nebo spíše „mřížky“ okolo sebe, pozoruji a ladím. Vždycky jsme v nějakém prostoru a vztahu…s lidmi, s věcmi, s krajinou, sami se sebou, a když na chvilku zpomalíme, pak cítíme, jak nám v tom je. Už jenom zahrada plná květin a šťavnaté trávy, oblíbený hrníček na našem psacím stole, kde je i spousta dalších důležitých věcí, náš soukromý koutek doma, kde odpočíváme a tvoříme…to všechno s námi ladí a je nám v tom dobře. A pokud ne, můžeme doladit sami…květinami, krystalem, měkkým světlem svíčky, dobrým jídlem, jiskřivou vůní, dokonce i hlasem, hudbou, krásným výhledem z okna, jógou, procházkou lesem….cokoliv nás napadne. Když tvoříme a harmonizujeme svoje okolí, pak ladíme a léčíme sami sebe. Často stačí drobnost, chvilka zastavení a procítění. Uvolnit se, pohrát si s prostorem a s časem,  s náladou, s barvami a tvary.  Vše se děje samo, není třeba o tom přemýšlet, spekulovat a ptát se druhých. Stačí pozorovat a tvoři...

Pokud je naše jógová praxe motivovaná sebezdokonalováním, sebeopravováním, sebevylepšováním a touhou po získání speciálních dovedností, pak už náš výchozí záměr je postavený na tom, že jsme nedokonalí, nevyhovující (komu a čemu ?), špatní a hloupí.  Pokud je naše jógová praxe motivovaná sebepoznáním v momentálním stavu jasné bdělosti a citové a emoční přítomnosti, po touze navázat opět kontakt se svým tělem, se svými pocity a sami se sebou, bez úniku do složitých filozofií a myšlenkových konstruktů, pak můžeme tvořit.  Z lásky k sobě a z lásky k hluboké moudrosti, kterou všichni v sobě máme ॐ

Možná trochu kacířská úvaha, ale nemohu to nenapsat.   Jak už to tak bývá, když otevřeme jedno téma, objeví se spousta dalších podobných témat a všechno se to tak nějak zajímavě propojí. Četla jsem knížku o traumatech, protože kdo neprožil ve svém životě trauma, jakoby nebyl, že. Tak pátráme, propojujeme, diagnostikujeme se a diagnostikujeme i ty druhé…a tak pořád dokola. Takže jsem četla knížku o traumatech a úplně „náhodou“ jsem se propojila se svojí sestřenicí, se kterou jsem se poprvé setkala už hodně dávno, protože naše rodiny na základě jednoho velkého rodinného traumatu přetrhaly všechny vazby a vzájemně jsme se všichni znali jenom z vyprávění těch druhých. Je to jako tichá pošta. Jeden řekne toto, předá to tomu druhému a ten si zase něco přidá anebo pozmění a pošle to dál. A nakonec, když se po letech setkáme a mluvíme spolu, tak zjistíme, že všechno bylo úplně jinak.   Se sestřenicí jsme si dlouho do noci povídaly, přeposílaly jsme si rodinné fotky a upravova...

Náš životní postoj se zrcadlí ve všech našich tělech. Všechno, co se delší dobu odehrává v jemnohmotných tělech, se časem propíše i do fyzického těla. A tam je to už vidět.   Když sbalíte podložku a odcházíte z lekce jógy, pomalu ztrácíte kontrolu sami nad sebou, protože se přepínáte do režimu „po józe“. Zapínáte mobily, povídáte si, myšlenky a starosti přebírají prioritu.   Cestou do šatny si připomínejte, že jóga není jenom hodina a půl na podložce, že na lekcích jógy si to pouze nacvičujeme, právě pro tu jógu bez podložky.   Když odcházíte z lekce jógy, cestou do šatny prodlužujte to poznání a prožitek hlubokého dechu, zpevněného těla, klidné mysli a vnitřního klidu. Protože tak vědomě pracujete na jemnohmotné úrovni a učíte se novým návykům.   Když odcházíte z lekce jógy, občas na to zapomínáte. Ale já to sleduji 😉😊 Fotečka je z jednoho mého worshopu na Slovensku. Pozdravuji Slovensko, moc ráda jsem tam jezdila a stále jezdím 💗 ...

Každou chvíli se posunujeme ve svých objevech, názorech a přesvědčeních. Neříkám, že všichni, ale říkám, že všichni máme tu možnost, pokud chceme. Život běží a my můžeme běžet s ním anebo trucovitě zasednout a koukat, jak všechno běží kolem nás. Letos jsem pojala některá témata jinak, protože jsem si uvědomila symboliku mnoha životních záležitostí a je škoda, zůstávat jenom na povrchu.   Čarodějnice a jejich upalování, usmrcování, dehonestování…tak hluboké téma, které mě poprvé zasáhlo, když jsem byla v Dolních Kounicích a poslouchala vyprávění o Šibeničním vrchu a jeho historii. Tehdy mě poprvé pohltila hrůza z toho, jaké to je být jiná, odstrkovaná a podezřelá. V podstatě z čehokoliv, jak a kdy se to komu hodí. Je to možná temná vzpomínka, ale každá z žen, pokud zrovna neabsolvuje populární ženské kruhy, aby se žensky „vyladila“, pokud nepopírá to, že být ženou, aniž by se neušpinila koketováním s mužskou mocí a mužského pohledu na svět, není...

Dneska mám narozeniny a moje Slunce stojí na nultém stupni znamení Býka. Miluji svého Býčka. Býk je zemité znamení pod vládou planety Venuše a tam, kde to Beran prosadil, tam se dostaví Býk a krásně to doladí. Tady travička, tady kytička, káva s mandlovým mlékem a nějaká dobrota, příjemná melodie z přehrávače, vůně levandule či růže a kočka na polštáři. Býk nikam   nespěchá, chce si užívat krásy a pohody. Není lakomý, ale je majetnický. Rád si pochutnává na šťavnaté travičce ve svojí vlastní ohradě, ale běda, když bez ohlášení ten ohradník přelezete 😀 Býk nese ženskou energii, miluje krásu a harmonii a také ji rád tvoří.   Každý, kdo se narodil se Sluncem ve znamení Býka, si nese s sebou zprávu o majetku z minulé inkarnace či rodové linie (je to jedno). V horoskopu patří druhý astrologický dům Býkovi a tento dům je na téma majetek a moc. Nezralá energie Býka touží po majetku, po penězích, chce se mít dobře a chce mít spoustu autority a moci. Spoje...

 ... pro všechny ženy V neděli to možná začne a možná, že už se to děje delší dobu. Ano, Váhy jsou o vztazích, ale také o vyvažování, hledání rovnováhy, harmonie a také o našich přesvědčeních – jak by to ve vztahu mělo vypadat. A tím myslím ten vztah nejdůležitější, tedy ten, který máme my ženy samy se sebou. Možná si myslíme (myslíme!), že už dávno víme, ale možná jsou to jenom staré vzorce a přesvědčení, které v sobě nosíme, praktikujeme a neaktualizujeme. Co vyzařuji, to přitahuji – svatá pravda a když jsme už u té svátosti, zkusme si definovat, co pro nás znamená, „mít se ráda“. Možná spoustu nákupů, možná dortík a nebo dva, možná uklizený a vyleštěný byt, spokojená rodina… A možná taky klidný partner, pochvala v zaměstnání, obětavost a ochota (někdy i ke všemu)…   Úplněk nám nasvítí, co všechno jsme připravené udělat, aby nás druzí měli rádi. Co všechno jsem připravená udělat, abych byla obdivovaná, oblíbená, populární a nezapomenutelná. Kde všude popřu ...

Miluji přírodu a možná, že to souvisí s dětstvím, kdy jsem léto trávila se svými prarodiči na chatě ve Vráži u Berouna a malá útulná chatička, kterou postavil můj pradědeček, stála přímo uprostřed lesa. Pamatuji si energii brzkého rána, první zvuky za svítání, zpěv ptáků, šepot stromů a noční dupot ježků a klepání veverek na provizorní ledničku, kterou dědeček vyrobil a zavěsil na chatu.   Miluji ranní procházky lesem, kdy se všechno probouzí, všechno voní a rozkoukává se. Stromy se čechrají, vítr v korunách zpívá svoji píseň a potůček krásně bublá.  Příjemně unavená procházkou si sednu na pařez a zavřu oči. Nastavím tvář sluníčku.  Nechám se unést okamžikem…hluboký nádech a hluboký výdech, hluboký nádech a hluboký výdech… a do prostoru prohloubeného dechem se nasune vědomí.   Splynu se zvuky a vůněmi lesa a stávám se stromem.   Splynu s energií trávy a šepotem větví a stanu se celým lesem.   Je to jedna z mých nejkrásnějších ran...

K lekcím jógy patří i sdílení. Jak se máme, jak se cítíme, co je nového… Někdo má zážitek a někdo má zkušenost. A to je moc fajn. Občas potřebujeme slyšet, že v tom nejsme úplně sami, že i někdo jiný si prochází podobným obdobím. Naslouchání, inspirace, sdílení. Tak důležité pro nás, pro naše jemnohmotná těla, protože ne vždy se všechno odehrává v naší režii a ne vždy máme možnost situaci změnit tak, aby byla pro nás příznivější a příjemnější. A pokud dlouhodobě nezvládáme jakoukoliv situaci, pak je tady spousta emocí a pocitů. A ty zůstávají. Dlouhodobě.   Co se mi osvědčilo v náročném období, je nutnost uvědomit si, že pokud nemohu změnit situaci, ve které jsem se ocitla, pak je dobré soustředit se na to, kde můžu něco udělat. Co změnit můžu. A to je už jenom o mně. A to není sobectví, to je nutnost. Především se stáhnout z prostředí, ve kterém mi není dobře, které mě vyčerpává. A nebo vědomě eliminovat dobu, ve které tam nutně musím být. S tím, že ...

Jsem takový radostný amatér, přiznám se, že spoustu věcí dělám naprosto intuitivně a tak zvaně „od oka“. Prostě nemám ráda systémy, logiku, doporučené postupy, stereotypy a podobné lahůdky. Když jsme si pořídili zahradu, koupila jsem i odbornou literaturu. Myslím, že jsem ji ještě neotevřela. Prostě sázím, zastřihávám, vyživuji, a povzbuzuji naprosto intuitivně. Ano, někdy je to mimo, ale to beru jako potřebnou zkušenost. Vařím a peču taky „od oka“. Nevážím, neměřím, nekomplikuji (si to).   Na základních a dalších znalostech o józe a jógové terapii stavím svoje lekce. Za těch mnoho a mnoho let se mi nestalo, že bych odvedla dvě stejné lekce. Ani to neumím ani se mi to nezdá v pořádku. Vždycky se před lekcí naladím na energii dne a pak vnímám lidi, kteří přichází na lekci. Někdy cítím, že je potřeba více relaxovat a prožívat, někdy cítím, že je třeba více rozproudit energii a uvolnit napětí. A pak se oddám lekci jógy a nechám se vést. Miluji to 🙏💜   Vzpomínám si na svoj...

Co je to stagnace? Stagnace je, když se všechno zastaví. Dojde síla, chuť i nadšení. Nejvíce ji můžeme prožívat na jaře a říká se jí jarní únava. Končí jeden roční cyklus, a pokud byla vaše zima výživná a vyčerpávající, pak vám chybí síla pro nový start. Ale stagnaci můžeme prožívat i kdykoliv jindy: po velké životní změně, po velkém zklamání, ve dlouhodobém stresu, při nervovém vyčerpání a nebo přijde jen tak, když máme pocit, že už nemáme sílu k čemukoliv. Stagnace je, když zpozorujeme, že už nějakou dobu jen tak sedíme a nebo ležíme, někam koukáme a absolutně se nám do ničeho nechce. Stagnace je když se nám nafoukne bříško a pomaličku pravidelně přibíráme a nevíme, co s tím. Po pravdě – ani se nám to už nechce (po padesáté) řešit. Stagnace je nechuť něco změnit, něco podnikat a znovu začínat, stagnace je stálá přítomnost únavy, těžkosti, pocitu zmaru a zbytečnosti. Stagnace jsou emoce sebelítosti. Stagnace je ztráta smíchu a lehkosti a ztráta zájmu o nové věci a nové n...