Jak plavat ve vlnách


Seděla na břehu moře a pozorovala vlny, které vypadaly hrozivě a bouchaly o písečnou pláž.
Vítr byl divoký a točil se nad zemí. Vířil písek, který měla za chvilku všude. Na dece, v tašce, ve vlasech i v puse.
Na pláži bylo skoro prázdno.
Moře ji kolébalo, milovala ho v jakékoliv podobě. I v této divoké a nezkrotné, kdy ukazovalo svoji sílu a nevyzpytatelnost.
Seděla už asi hodinu na pískem pokryté dece, vedle sebe položila zlomený slunečník, který nezvládl nápor silného větru.
Přemýšlela, jestli odejít, ale fascinoval jí pohled na rozbouřené moře a užívala si jeho rytmus, který uklidňuje a zve duši k důvěrnému rozhovoru.
Sluneční brýle se pokryly vrstvou smíchanou z písku a tříštivé mořské pěny, takže za chvilku viděla jenom rozmazané šmouhy.
Cítila sílu už skoro poledního slunce, ale nechtělo se jí mazat opalovací krém na lepkavé tělo a tak svému tělu důvěřovala, že si pamatuje sluneční paprsky a nespálí se.

Kousek od ní si rozložila dvě prostěradla mladá rodina s malou holčičkou.
Paní zatížila prostěradla velkými kameny a sledovala moře. Po chvilce spolu s mužem a holčičkou šli ke břehu.
Holčička bojovala s touhou jít do moře a se strachem z velkých vln. Odmítla maminčinu ruku. Když nabídl náruč tatínek, chvilku váhala a pak se nechala vyzdvihnout.
Zůstali spolu kousek od břehu, kde bylo ještě bezpečno, ale vlny stále obrovské.
Tatínek nesl malou v náruči a nechal se omývat vlnami. Malá se k němu přitiskla a s důvěrou se nechala odnést trošku dál.
Vlny přicházely a odcházely a oba splynuli s jejich rytmem.
Blízko u břehu a přece trošku dál pro ten zážitek se oba kolébali ve vlnách, moře pěnilo a stříkalo, hučelo svoji temnou píseň a malá se držela táty.
Táta se nebál, byl pevný a nebránil rytmu moře a jeho chuti pohrát si s nimi.
Bylo krásné pozorovat, jak dcera v náruči splynula s odhodláním a odvahou svého táty, jak převzala jeho sílu a taky důvěru, že divoké moře neublíží. Že táta ví a zná tu hranici, kde má ještě situaci ve svojí moci a pod kontrolou.
Maminka zůstala na břehu a když se oba vrátili, malá nadšeně vyprávěla, co s tátou ve vodě prožili.

Seděla na pískem pokryté dece vedle svého zlomeného slunečníku a cítila, jak se právě odehrálo cosi hlubokého a rituálního.
Představila si spoustu žen, které nevyrůstaly s otcem a nebo vyrůstaly, ale on tam pro ně nebyl.
Neměl jim kdo ukázat, jak použít mužskou sílu a odhodlání v situacích, když se vzbouří moře.
Neměl je kdo naučit, jak odhadnout svoje možnosti a nebát se přijmout výzvu.
A velmi často jim chybělo povzbuzení a pevná náruč otce, který věří v sílu svojí vlastní dcery.
Představila si spoustu žen, které nevyrůstaly s otcem a nebyly zasvěcené do svojí vlastní síly a odvahy.
Představila si spoustu svými otci opuštěných žen, protože byla jednou z nich.







Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Úplněk v Býku a retrográdní Venuše

Mýtus o šťastném manželství

O odpuštění