Jak plavat ve vlnách
Seděla na břehu moře a pozorovala vlny, které vypadaly hrozivě a bouchaly o písečnou pláž.
Vítr byl divoký a točil se
nad zemí. Vířil písek, který měla za chvilku všude. Na dece, v tašce, ve
vlasech i v puse.
Na pláži bylo skoro
prázdno.
Moře ji kolébalo, milovala
ho v jakékoliv podobě. I v této divoké a nezkrotné, kdy ukazovalo
svoji sílu a nevyzpytatelnost.
Seděla už asi hodinu na
pískem pokryté dece, vedle sebe položila zlomený slunečník, který nezvládl nápor
silného větru.
Přemýšlela, jestli odejít,
ale fascinoval jí pohled na rozbouřené moře a užívala si jeho rytmus, který
uklidňuje a zve duši k důvěrnému rozhovoru.
Sluneční brýle se pokryly
vrstvou smíchanou z písku a tříštivé mořské pěny, takže za chvilku viděla
jenom rozmazané šmouhy.
Cítila sílu už skoro
poledního slunce, ale nechtělo se jí mazat opalovací krém na lepkavé tělo a tak
svému tělu důvěřovala, že si pamatuje sluneční paprsky a nespálí se.
Kousek od ní si rozložila
dvě prostěradla mladá rodina s malou holčičkou.
Paní zatížila prostěradla
velkými kameny a sledovala moře. Po chvilce spolu s mužem a holčičkou šli
ke břehu.
Holčička bojovala
s touhou jít do moře a se strachem z velkých vln. Odmítla maminčinu
ruku. Když nabídl náruč tatínek, chvilku
váhala a pak se nechala vyzdvihnout.
Zůstali spolu kousek od
břehu, kde bylo ještě bezpečno, ale vlny stále obrovské.
Tatínek nesl malou
v náruči a nechal se omývat vlnami. Malá se k němu přitiskla a
s důvěrou se nechala odnést trošku dál.
Vlny přicházely a odcházely
a oba splynuli s jejich rytmem.
Blízko u břehu a přece
trošku dál pro ten zážitek se oba kolébali ve vlnách, moře pěnilo a stříkalo,
hučelo svoji temnou píseň a malá se držela táty.
Táta se nebál, byl pevný a
nebránil rytmu moře a jeho chuti pohrát si s nimi.
Bylo krásné pozorovat, jak
dcera v náruči splynula s odhodláním a odvahou svého táty, jak převzala jeho
sílu a taky důvěru, že divoké moře neublíží. Že táta ví a zná tu hranici, kde
má ještě situaci ve svojí moci a pod kontrolou.
Maminka zůstala na břehu a
když se oba vrátili, malá nadšeně vyprávěla, co s tátou ve vodě prožili.
Seděla na pískem pokryté
dece vedle svého zlomeného slunečníku a cítila, jak se právě odehrálo cosi hlubokého
a rituálního.
Představila si spoustu
žen, které nevyrůstaly s otcem a nebo vyrůstaly, ale on tam pro ně nebyl.
Neměl jim kdo ukázat, jak
použít mužskou sílu a odhodlání v situacích, když se vzbouří moře.
Neměl je kdo naučit, jak odhadnout
svoje možnosti a nebát se přijmout výzvu.
A velmi často jim chybělo
povzbuzení a pevná náruč otce, který věří v sílu svojí vlastní dcery.
Představila si spoustu
žen, které nevyrůstaly s otcem a nebyly zasvěcené do svojí vlastní síly a
odvahy.
Představila si spoustu
svými otci opuštěných žen, protože byla jednou z nich.
To je tak krásně napsané.
OdpovědětVymazatPsal sám život...
Vymazat