Příspěvky

Manuál pro náročné dny

Obrázek
K lekcím jógy patří i sdílení. Jak se máme, jak se cítíme, co je nového… Někdo má zážitek a někdo má zkušenost. A to je moc fajn. Občas potřebujeme slyšet, že v tom nejsme úplně sami, že i někdo jiný si prochází podobným obdobím. Naslouchání, inspirace, sdílení. Tak důležité pro nás, pro naše jemnohmotná těla, protože ne vždy se všechno odehrává v naší režii a ne vždy máme možnost situaci změnit tak, aby byla pro nás příznivější a příjemnější. A pokud dlouhodobě nezvládáme jakoukoliv situaci, pak je tady spousta emocí a pocitů. A ty zůstávají. Dlouhodobě.   Co se mi osvědčilo v náročném období, je nutnost uvědomit si, že pokud nemohu změnit situaci, ve které jsem se ocitla, pak je dobré soustředit se na to, kde můžu něco udělat. Co změnit můžu. A to je už jenom o mně. A to není sobectví, to je nutnost. Především se stáhnout z prostředí, ve kterém mi není dobře, které mě vyčerpává. A nebo vědomě eliminovat dobu, ve které tam nutně musím být. S tím, že ...

Radostný amatér

Obrázek
Jsem takový radostný amatér, přiznám se, že spoustu věcí dělám naprosto intuitivně a tak zvaně „od oka“. Prostě nemám ráda systémy, logiku, doporučené postupy, stereotypy a podobné lahůdky. Když jsme si pořídili zahradu, koupila jsem i odbornou literaturu. Myslím, že jsem ji ještě neotevřela. Prostě sázím, zastřihávám, vyživuji, a povzbuzuji naprosto intuitivně. Ano, někdy je to mimo, ale to beru jako potřebnou zkušenost. Vařím a peču taky „od oka“. Nevážím, neměřím, nekomplikuji (si to).   Na základních a dalších znalostech o józe a jógové terapii stavím svoje lekce. Za těch mnoho a mnoho let se mi nestalo, že bych odvedla dvě stejné lekce. Ani to neumím ani se mi to nezdá v pořádku. Vždycky se před lekcí naladím na energii dne a pak vnímám lidi, kteří přichází na lekci. Někdy cítím, že je potřeba více relaxovat a prožívat, někdy cítím, že je třeba více rozproudit energii a uvolnit napětí. A pak se oddám lekci jógy a nechám se vést. Miluji to 🙏💜   Vzpomínám si na svoj...

Stagnace

Obrázek
Co je to stagnace? Stagnace je, když se všechno zastaví. Dojde síla, chuť i nadšení. Nejvíce ji můžeme prožívat na jaře a říká se jí jarní únava. Končí jeden roční cyklus, a pokud byla vaše zima výživná a vyčerpávající, pak vám chybí síla pro nový start. Ale stagnaci můžeme prožívat i kdykoliv jindy: po velké životní změně, po velkém zklamání, ve dlouhodobém stresu, při nervovém vyčerpání a nebo přijde jen tak, když máme pocit, že už nemáme sílu k čemukoliv. Stagnace je, když zpozorujeme, že už nějakou dobu jen tak sedíme a nebo ležíme, někam koukáme a absolutně se nám do ničeho nechce. Stagnace je když se nám nafoukne bříško a pomaličku pravidelně přibíráme a nevíme, co s tím. Po pravdě – ani se nám to už nechce (po padesáté) řešit. Stagnace je nechuť něco změnit, něco podnikat a znovu začínat, stagnace je stálá přítomnost únavy, těžkosti, pocitu zmaru a zbytečnosti. Stagnace jsou emoce sebelítosti. Stagnace je ztráta smíchu a lehkosti a ztráta zájmu o nové věci a nové n...

Jóga a terapie

Obrázek
Na začátku kurzu Jógová terapie se mě zeptala, úplně „nová“ paní, o čem to vlastně je. Jestli já je budu léčit? A to je hezká otázka, protože většinou jsou představy o lekcích jógy propojené s cvičením, posilováním, příkazy a s výzvami…a doplňte si sami... Nemám ambice a možná ani drzost někoho léčit, ale každý se může na lekci jógové terapie opečovávat sám. Pokud připustí, že jóga není jenom o těle, ale že právě jóga nám může otevřít svět netušených propojení mezi tělem a duší. A to velmi zkracuji 😊 Protože mezi tělem a duší je ještě prostor pro nevědomé stereotypy chování, naše reakce, myšlenkové vzorce, city, pocity a emoce. Jógová terapie není o tom, kam mám „správně“ v té či oné pozici položit nohu, ale jak se v té či oné pozici právě teď cítím. Je to o našich hranicích a o citlivosti anebo necitlivosti k nám samotným. Jak jsme vnímaví nejenom ke svým potřebám, ale i ve vztazích, v životních situacích, v rozhodujících okamžicích. Kolik máme síly, odv...

Cesta k osvícení

Obrázek
Tak jsem se letos ráda vracela do náruče Matky Indie. Už když jsem vystoupila z letadla, potěšily mě známé vůně a pachy, ve vzduchu lepivá prádelna, úsměvy a jiskřivé oči okolo…..jsem doma. Matka Indie mě pevně objala, i s mými antibiotiky, se kterými nesmím na sluníčko, i s nařízeným klidovým režimem, takovou celou pomuchlanou předchozím rokem a ušmudlanou dlouhým letem…   „Jsem tak unavená, nesmím cvičit, nelákají mě výlety ani festivaly…co tady budu dělat? Tak moc jsem se na tebe těšila…“ řekla jsem… „Neboj, bude to skvělé“, zašeptala mi Matka Indie a pevně mě objala. „Nebudeš dělat vůbec nic“, dodala. „A to jde?“, zeptala jsem se. „Tolik se toho ještě musíš naučit“, mrkla na mě svýma tmavýma očima.   Fotečky jsou moje 

Na Štěpána

Obrázek
Nakonec přišel ten vytoužený výdech a snad neměl podobu vyhoření u vánočního stromečku a nebo konfliktu na vánočním večírku. Je paradoxem, že v době zimy a tmy, kdy bychom se měli více stáhnout, více odpočívat a být si více sami pro sebe, jsme místo toho společensky na roztrhání. Stejně tak je nutné absolvovat maratony v nákupních centrech, vysmýčit každou skulinku v domě a nazdobit všechno, co neuteče. Věřím, že už spousta z nás prokoukla tyto vánoční předehry a dovolila si to změnit. Více odpočívat, pečovat sama o sebe, nehonit se, nesoutěžit, nepřijímat výzvy a nevysvětlovat. Uzemnit se, napojit se na svoje tělo a jeho pocity v něm, jemným jógovým pohybem ukonejšit nervový systém a hlubokým dýcháním se vrátit zpátky k sobě. Věřím, že už spousta z nás umí vnímat potřeby svého těla i duše (tady vám chytré hodinky nenapoví) a rádi si užíváme chvilky, které máme sami pro sebe.   Je to důležité, protože je to léčivé 💖   Můžeš pít ranní ká...

Jóga přece není jenom Pozdrav slunci

Obrázek
     …běželo mi hlavou, když jsem si v Indii vybírala lekce a učitele, u kterých budu praktikovat jógu. Před třemi lety jsem praktikovala u milé havajské učitelky na lekcích yin yogy a to bylo kouzelné. Scházeli jsme se na střeše jednoho starého domu a do lekce nám krákoraly vrány a po stěnách pomaličku postupovaly dlouhé stíny pozdního odpoledne. Zamilovala jsem si energii zapadajícího slunce, ticho před setměním a vlídný hlas učitelky jógy. Nevynechala jsem jedinou lekci. Havajská učitelka byla starší dáma s krásnými starožitnými šperky a příjemnou energií. Kromě uvolněného těla, otevřených kloubů a nakrmené duše jsem si vždycky z lekce odnášela ten kouzelný pocit souznění a emočního pohlazení a to jsem si hodně dlouho hýčkala. Z lekce jsem se vracela skoro po tmě a cestou domů jsem sledovala rybářské lodě, které vyplouvaly na moře.   Letos jsem si říkala, že se vrátím ke kořenům a budu se věnovat hathajóze. Byla jsem na dvou lekcích, byly tak hezky...

Jižní Indie 2011

Obrázek
Tento článeček je mým úplně prvním, který jsem před mnoha lety napsala a který vlastně odstartoval, ještě v té době neexistující, Blog Satori. Od té doby jsem už napsala mnoho příběhů ze svého života a o životě vůbec. Odjezd do ašrámu v jižní Indii a studium jógy a jógové terapie s mým indickým učitelem mi naprosto změnilo život a vždy budu svému učiteli velmi vděčná za všechno, co mi neodpustil a taky za jeho podporu, když už jsem to chtěla v jednom okamžiku vzdát. Stejně tak veliké díky patří i jeho ženě 💞 Článek jsem neopravovala, nechala jsem ho v původní podobě 😊 Jižní Indie   Jižní Indie se mi jen tak přihodila. Nikdy mě nenapadlo, že pojedu do Indie. Mým snem byla vždy Jižní Amerika. Prožívala jsem v té době velmi obtížné životní období. Díky svým znalostem astrologie jsem tušila, co se děje a proč se to děje. Ale to je jedna úroveň jak prožívat realitu, tedy rozumem. A pak jsou tu ještě pocity a emoce a to si prostě nevysvětlíte. Tam si to potřebu...

Taková šikovná věcička

Obrázek
  Říkala jsem si, že by byla škoda opomenout takovou šikovnou věcičku, jako je thajské masážní dřevo. Dlouho jsem po něm pokukovala a pak mi ho jedna dobrá duše půjčila, abych si mohla vyzkoušet, jak to vlastně funguje. Nejdříve jsem si vůbec neuměla představit, že bych si na něj lehla. Lehla jsem si.  Pak jsem si neuměla představit, že bych si na něj lehla, natáhla nohy a vyndala zpod hlavy polštářek. I k tomu jsem došla. Jak? Takže jak já ráda říkám, že všechno je jóga, pojala jsem i tuto zkušenost jako zcela jógovou. Jsme zvyklí stále něco pro něco dělat. Nějak si neumíme představit, že by se něco mohlo dít jen tak samo od sebe, aniž bychom to řídili, měřili, aniž bychom zasahovali a korigovali. A o tom to přesně je. Jógový přístup je o tom, udělat něčemu prostor, uvolnit se do situace, do těla a do mysli, nezasahovat, ale jenom pozorovat. A důvěřovat. Pokud zůstanu v napětí a strachu, neuvolním se. Uvolnit se znamená pustit kontrolu, všechny predikce, strachy a ...

Strážkyně ohně - pro babičku Lídu

Obrázek
Ženské archetypy. Kolik z nás touží být Královnou, Bohyní a Kněžkou. Je to přirozené, hledat ve svém životě něco vyjímečného a sebeposilujícího. A pak nám může uniknout i něco podstatného.   Bylo to právě v tomto období Dušiček, kdy se mi hodně připomíná moje maminka. Ale letos to bylo jiné. Letos jsem hodně myslela na svoji babičku. Tu druhou babičku. Abych to vysvětlila – když jsem byla malá, moji rodiče se rozvedli a já jsem tak asi v osmi letech ztratila kontakt se svojí druhou babičkou, maminkou mého otce, babičkou Lídou. Spolu s dědečkem se uzavřeli za nedobytnou hradbu zklamání a odmítání, čímž tak trestali moji mamku, ale bohužel i mě. Postupně jsem je přestala navštěvovat, odmítali kontakt a vlastně moje poslední návštěva u nich byla, když jsem už byla dospělá a přijela jsem jim představit jejich pravnoučata. Babičku Lídu si pamatuji jako ženu naprosto oddanou svému muži. Můj děda byl váženou osobou v ostravském oboru strojírenství a babička byl...

Pocity studu a viny

Obrázek
Tak nějak mnoho z nás uvízlo v tématech svého dětství a našeho vztahu k autoritám.  A možná jsme tam dodnes. Jak to poznáme?   Bojíme se být sami sebou. Bojíme se kritiky a nepřijetí. Bojíme se samoty a opuštění. Bojíme se být jiní. Bojíme se vyslovit svůj názor a vyprávět svůj příběh. Bojíme se tvořit s nadšením a otevřeným srdcem. Bojíme se vášně a spontánnosti. Bojíme se mít špatný den, špatnou náladu a nepříjemné emoce. Bojíme se přirozenosti. Ve všem.     Lpíme na dogmatech a připomínkách z kdysi dávno. Lpíme na postulátech, které formovaly naše dětství. Lpíme na dokonalosti. Ve všem. Lpíme na svojí skvělé a bezchybné sebeprezentaci.   Napodobujeme, přebíráme a papouškujeme.   V dnešní době zoufale potřebujeme originalitu a jedinečnost. Potřebujeme více pravdivých a silných životních příběhů. Ne pro napodobování, ale pro inspiraci. Pro pocit, že to prostě jde – udělat změnu, jít si za svým, nabídnout svůj pohled n...

O léčení rodových linií

Obrázek
Uvolňuji minulost a s láskou a úctou přijímám své předky.   Respektuji celou svoji rodovou linii, nemám potřebu něco opravovat a léčit. S respektem a s úctou k tomu, jak žili moji předci, přijímám jejich životy, jejich volby i jejich zkušenosti. Já už mohu jít jinou cestou, mohu se rozhodnout svobodně o tom, jak budu žít. S úctou k životům mých předků já s láskou přijímám ten svůj.   Tvameva Mata Cha Pita Tvameva Tvameva Bundhushcha SakhaTvameva Tvameva Vidya Dravinam Tvameva Tvameva Sarvam Mama Deva Deva    J si moje matka, jsi můj otec, jsi moje rodina a můj přítel. Jsi moje poznání a moje bohatství Jsi vše, co mám. Jsi Světlo všech Světel. Óm mír, mír, mír ॐ         Foto: moje indické z malého chrámečku v Tamil Nadu   …v Indii se mi velmi líbí podpora rodiny, síla rodiny a úcta k předkům. Přesto nic není dokonalé a například stále tady přetrvává komplikované postavení vdov, zejm...

Jak být ještě dokonalejší, aneb když uvěříme těm druhým

Obrázek
Včera jsem na soukromé lekci v Satori vysvětlovala slečně princip dechu. Tady – ukázala jsem na hrudník – tady se nadechujeme, tady aktivujeme svoje začátky, radosti, nadšení a touhy. Tady jsme v souladu s budoucností. Proto je důležité pečovat o otevřený hrudník, o pružnost mezižeberních prostor a měkkost svého srdce. A tady – ukázala jsem na břicho a pánev – tady vydechujeme. Tady výdechem ukončujeme, odevzdáváme a čistíme prostor pro nový nádech. „Takže“, řekla slečna, „abychom se mohli dobře nadechnout, potřebujeme především důkladně vydechnout“ „Ano, to je přesně ono. A nemusíme zůstat jenom ve fyzickém těle, můžeme k tomu přibrat i všechny svoje zapomenuté minulosti se spoustou domněnek a emocí…, tam, kde jsme uvízli ve svojí vlastní historii, tam není už mnoho prostoru pro naši budoucnost.“, dodala jsem. Skvělé, miluji tak bystré žáky 😊 Celá lekce pak probíhala v základním rytmu nádechu a výdechu, kdy jsme během jednotlivých fází probraly se slečnou v...